Nine Parts of Desire

Heather Raffo(vá) (USA)

NINE PARTS OF DESIRE (DEVĚT ČÁSTÍ TOUHY)

1 ž

Monodrama irácko-americké dramatičky, jejímž programem není ani loyalita Saddámovi, ale ani přitakání americkému řešení problému, v několika postavách iráckých žen načrtává obraz současného Iráku a odráží rozporuplnost a nejistotu, ve které se nachází celý národ. Autorka sama v této hře vystupuje.

„Bůh stvořil sexuální touhy v deseti částech, devět jich dal ženě a jednu muži" - to je citát Aliho ibn Abu Taleba, zakladatele sekty Shia, manžela Fatimy (dcery Mohameda) a čtvrtého vůdce islámského světa po Mohamedovi.

Hra samotná se zabývá spíše jednotlivými charaktery žen, nežli touhou obecně. Ženy, které vypovídají na scéně v různě stylizovaných monolozích, jsou poznamenány současnou situací v Iráku, dobou Saddámovy vlády, ale i obdobím po „osvobození Američany"). Je to příběh o hrůze a zvěrstvech, která se odehrávala v Iráku (např. nařknutí žen z prostituce, jejich odsouzení a následné stětí bez nároku na obhajobu). Žádná z žen, které se objevují ve hře, však v interpretaci autorky není pasivní obětí režimu, ale mnohé z nich jsou velice aktivní - ať už v duchu starých tradic, tak ve stylu moderního světa. Do nepříliš dokonalé angličtiny jsou míchány arabské výrazy (především ano nebo ne). Všechny hrdinky nosí tradiční oděv abay (splývavý černý hábit), některé z nich jej na scéně používají jako tradiční oděv, jiné jen jako rekvizitu. Jednotlivé hrdinky se na scénu vracejí, pokračují ve svém příběhu - a tak vzniká mozaika obrazu irácké ženy v mnoha podobách.

1. Mulaya

Žena, kterou najímají, aby byla partnerkou naříkajících žen při pohřbech. Jejím úkolem je ženy povzbudit k tomu, aby ze sebe dostaly smutek naříkáním a ulevilo se jim. V první scéně vyhazuje boty mrtvých do řeky Tigris. Její promluva zní jako jakási rituální báseň, v níž odkazuje na různá historická fakta či legendy.

2. Layal

Novodobá moderní irácká malířka, proslavená svými obrazy ženských aktů a zároveň tím, že měla úzké - milenecké - kontakty s nejvyššími představiteli státu (tedy s rodinou Saddáma). Má možnost odjet do zahraničí, ale odmítá, nedokáže bez této země žít. Má pochybnosti, zda by jinde dokázala tvořit a prosadit se, zda by neztratila inspiraci. Vzhledem k blízkým kontaktům s politickou špičkou ví i o zvěrstvech - vzpomíná například, jak dívka svedená Saddámovým příbuzným byla poté vydána na pospas jeho psům.

3. Amal

Dcera z beduínského rodu říká : „Vidím srdcem, ne očima. Nedokážu říci, zda muž je tlustý nebo krásný, dokážu jen říci, zda jej miluji či nikoliv". Tak vidí celý svůj život. Třikrát neúspěšně vdaná, nemůže pochopit, proč ji poslední muž zavrhl - a do jejího vidění světa se začíná vkrádat západní pohled: je tlustá, nehezká...

4. Hooda

Sedmdesátiletá exulantka, žijící třicet let v Londýně. Vypovídá o hrůzách z odstupu, chladně referuje o tom, že svůj život věnovala protestu proti nejrůznějším zvěrstvům, která se v průběhu jejího života děla ve světě.

5. Doktorka

Vypovídá o tom, jak vlivem válečných útrap a působení jedů (uran ad.) se rodí zrůdy, děti s dvěma hlavami, velkými hlavami, bez hlav. Vypovídá o holčičce, která má v deseti letech rakovinu. Vypovídá o mužích postižených válkou. Nakonec prozradí, že ona sama je těhotná.

6. Irácká holčička

Situace v Iráku viděná očima irácké holčičky, kterou matka po příchodu Američanů do Iráku nepustí na krok z domu, a jejíž jedinou zábavou je sledování televize. Matka také téměř nevychází z domu. V televizi sleduje Saddáma jako vězně, a hodnotí situaci po svém. Ve svých vzpomínkách odhaluje, jak Saddámův režim zničil celou jejich rodinu. Mnohé nechápe, ale její výpověď je emocionálně silná.

7. Nanna

Stará žena na ulici Bagdádu, která viděla a zažila všechno. Prodává různé věci na rohu ulice, aby nezemřela hlady. Kolemjdoucí láká ke koupi spíše než svými příběhy.

8. Američanka

Mnoho dní neopustila svůj byt v New Yorku, sedí přilepená u televize a sleduje irácké události. Vzpomíná na přátele a oběti hrůz tam někde daleko. Nikdy nezapomene.

9. Umm Gheda

Umm Gheda znamená matka Ghedy. V protileteckém krytu v únoru 1991 přišla o své děti, a ona jediná - neví proč - přežila. Proto se rozhodla nosit jméno Umm Gheda, na památku své nejmilejší dcery.

10. Layal

Vypovídá o bombardování svého domu Američany, při němž ztratila všechno. Stále se rozhoduje zda opustit Irák, ale nedokáže to. Vzpomíná na svůj život. Mluví o válce „A máte svou válku někde uvnitř jako břemeno", mluví o tom, že břímě táhne člověka dolů, a on není schopen se vnitřně osvobodit.

11. Hooda

Je v Londýně, po smrti manžela v domě nic nezměnila, nechala ho v původním stavu jako muzeum. Byla zvána, aby se vrátila domů do Iráku. Ale ona k tomu nemá odvahu ani chuť. Vzpomíná na hrůzy, které v Iráku prožila (vězení, kde byla zavřená, 4x4 m pro šestnáct lidí, mučení). Poté uprchla s falešným pasem, ale noční můry ji pronásledují dodnes.

12. Nanna

Pokračuje ve vyprávění. Anekdota: v jedné hospodě je nápis, najezte se zadarmo, váš účet za vás zaplatí váš vnuk. Mladík přijde, jí do sytosti a pak dostane účet. „Ale, myslel jsem, že zde se neplatí."... „Ale tohle je účet vašeho dědečka," říká číšník. Paralela k historii Iráku. Nanna cítí: „Naše historie je ukončena".

13. Američanka

Stále sleduje televizi a jí. Má z toho výčitky svědomí, že ona je tady v bezpečí, zatímco tam umřeli a stále umírají lidé. „Proč nepočítáme kolik Iráčanů zemřelo? Proč?"

14. Layal

Uvědomuje si, že jako prorežimní malířka a milenka měla jistotu, že ji nezabijí. Ale ona otupěla, smrti se nebojí. Jen v sobě dále ponese to břímě. Říkají o ní, že je děvka. A ona, mnohokrát znásilněna, se obrnila lhostejností a tím, že se do zvrhlých dobrodružství začala vrhat dobrovolně.

15. Hooda

Přišel soused a gratuloval jí, že Sadám je poražen. Američané jí nabídli peníze, aby se vrátila. Ale ona nechce, není schopna. Raději tady popíjí whisky, aby zapomněla. „Chybou není ta válka, ale to že podporovali Saddáma celý život, dávali mu zbraně...!"

16. Layal

Je slyšet bombardování, všechno se třese. Layal křičí do telefonu: „Kdy to přestane?" Je jasné, že právě mluví s někým z bývalých prominentů.

17. Američanka

Irácká válka z dálky - Mluví se svým krajanem o těch hrůzách, o zoufalství. Ale oba jsou v Americe - daleko od pohrom.

18. Layal

Volá své dceři Sabah , která je v zahraničí. Prosí ji, aby se nevracela zpět.

19. Layal

Přemítá o tom, že v Americe nebo Anglii by ji možná nenazývali děvkou, ale ví, že západní kultura ji neosvobodí. Patří sem, a tady také zemře. Zničí své studio. Pak vykonává rituál smrti.

20. Mulaya

Plačka. U řeky Tigris vykonává podobný obřad jako Layal ve svém ateliéru, je to tryzna za mrtvou. Mulaya vstupuje do řeky, a postupně v ní úplně zmizí.

21. Nanna

Prodavačka na rohu ulice tentokrát prodává vzácnou kresbu nazvanou Divokost. A má k ní příběh: Je od té prorežimní malířky, jejíž dům rozbila bomba, manžel je mrtvý, dcera slepá. A ona sama se stala mučednicí. Prezident ji miloval, chválil a její kresby visely v Bagdádském muzeu umění. Ale nakonec z jejího díla zbyla jen ta jedna malá kresba.

„Řeknu vám tajemství, některé stromy jsou ženy, tenhle malinký, to jsem já. Řekla jsem jí, aby mě nakreslila. A ona mě viděla takhle. Neříkejte to, prosím, mému muži, on si myslí, že je to jen strom. Já tu kresbu musím prodat, nemám na jídlo - tak za dva dolary?"