Některé druhy panen

Doman Nowakowski

NĚKTERÉ DRUHY PANEN

přeložila Lena Pešak

2 ž , 5 m a dítě

„Některé druhy panen" - první text Domana Nowakowského napsaný s myšlenkou o scéně. Jeho hry byly uváděny jako televizní inscenace /Teatr TV/, poté převedeny na divadelní prkna.

Debut - komedie „Keczup Schroedera" se stal dle kritiků i publika hitem. Za tragikomedii „Usta Micka Jaggera" autor obdržel cenu Ministerstva kultury a umění za nejlepší drama sezóny.

„Některé druhy panen" - uvedeny v Teatrze Rozmaitości -Warszawa, rok 2OOO,

v polské TV v roce 2001 - doprovázeny skvělými recenzemi.

Drama ve čtyřech jednáních. Děj se odehrává v současnosti, ve velkém městě, v garsonce hlavní postavy /Jacka/. Jacek je filmovým scénáristou - kdysi měl velké ambice a výborné nápady, teď ale stagnuje - píše sitkomy.

Je silvestrovská noc. Jacek se ocitá v posteli s dívkou /Eva/, kterou právě poznal v pubu. Eva připomíná typickou blondýnku z vtipů - je jí dvacet, přijela z provinčního městečka.

Jacek se ji snaží přemluvit k rozhovorům na téma jejího sexuálního života. Dívka se trochu ostýchá. Poté Jackovi oznamuje, že právě přišla o panenství. Jacek je překvapený - odkud se vzala dvacetiletá panna?

Evino chování vůči Jackovi je velmi vstřícné, avšak on se k ní chová cynicky. Ve chvíli kdy začíná mít pocit, že by u něho Eva chtěla zůstat, trvá na tom, aby opustila jeho byt.

II. jednání - Jacek je opět v posteli s Evou. Tentokrát to vypadá, že Eva je zkušenější a vůbec ne tak naivní, jak Jacek předpokládal. Eva odhaluje, že Jacek ztratil smysl života, a teď ztrácí i svoje ego. Jacek nechce sklouzávat do "poetiky našich časů, poetiky opotřebovaných významů", a tak se uzavírá v nicotě povrchních slov a „sní kocovinový sen TV scénáristy". Ještě nepochopil, že aby mohl psát doopravdy, musí doopravdy žít.

III. jednání - Jacek a Eva opět v posteli, tentokrát dominuje Eva. Jacek zjišťuje, že ho ten sexuální maraton unavuje. Ztrácí pojem o realitě - Eva, jako postava, kterou si vymyslel, by teď měla z jeho života zmizet. Scénárista je přeci jako Bůh - může kreovat bytí i nebytí. Jacek prochází proměnou. Eva mu v tom pomáhá. Stává se jakoby jeho Andělem, dokáže předvídat sled událostí, a také mu uvědomuje, že prázdno, kterým se Jacek propíjí do nového dne, nicotu, kterou chce přehlušit, může zlikvidovat pouze tím, že začne opravdu žít, ne jen klouzat po povrchu.

Jacek se na Evu zprvu dívá stejně jako na postavy svých sitcomů, odtažitě, s nadhledem, jako pozorovatel. Teprve, když ho situace dotlačí k pozastavení se nad pomíjivostí života / Alex, který spáchá sebevraždu / - nastává zlom.

Objevující se postavy Děda, Stařenka, Chlapec i Arab /který jako by ztělesňoval celou Jackovu žízeň po opravdovém životě, lásce i po opravdovém umění/, jako by měly Jackovi reflektovat smysl jeho dosavadního počínání, připomenout mu jeho dávné hodnoty a tím ho navést zpět na tu pravou, bytostně jeho životní cestu, uvědomit mu, že pokud chce dobýt svět, musí se na ten svět otevřít, pokud chce o životě psát, musí jej i žít. Pokud chce milovat, musí se odvážit milovat doopravdy.

IV. jednání - DJ komentuje svět, který procitá ze stavu posilvestrovské opilecké agonie - celé lidstvo čeká na zlom v novém tisíciletí, na kus Naděje, na Lásku?

Drama Nowakowského není o sexu. Je to hra o samotě, o potřebě lásky.

Lehký a vtipný dialog, trochu oneirické imaginace, proměna, kterou procházejí hlavní postavy. Pro diváka - přitažlivé a působivé, pro herce - skvělý materiál k vybudování zajímavých rolí.