Návod na přežití

Mayo Simon (USA)

NÁVOD NA PŘEŽITÍ (THE OLD LADY´S GUIDE TO SURVIVAL)

přeložil Pavel Dominik

2 ž

Netty, vitální stará dáma z kalifornského San Diega, špatně vidí, což je problém, neboť právě čeká na zastávce na autobus číslo 5. Ve své samomluvě, přerušované příjezdy jiných autobusů, kontroluje, zda náhodou přes noc nezkrachovala její banka na druhé straně ulice, rekapituluje dosavadní léčbu u svého oftalmologa, k němuž právě míří, a plánuje svůj výlet na Aljašku. Mezitím se na vedlejší lavičce uvelebí Sprintzka, o něco mladší sousedka, která však trpí občasnými ztrátami paměti a žije proto u dcery. Netty, ač si od toho mnoho neslibuje, pokusí se Sprintzku kontaktovat a požádat, aby ji upozornila na příjezd autobusu. Sprintzka však Netty překvapí, když jí navrhne náhradní spojení s přestupem. Zná totiž detailně jízdní řády - s nebožtíkem manželem jezdili na autobusové výlety... A když přijíždí následující autobus, navrhne kulhající Sprintzka dezorientované Netty, že k doktoru pojede s ní.

Obě ženy se spřátelí. Na pláži se Netty pokouší požádat roztěkanou Sprintzku, aby ji za týden doprovodila na kliniku, kde má být operována. Sprintzka ji šokuje přáním, aby jí Netty našla muže. Netty s hořkostí vzpomíná, že měla takového přítele, ale toho museli dát nedávno s Alzheimerovou chorobou do ústavu. Sprintzka si připomíná, že právě před rokem jí umřel manžel. Právě když se Netty vzdává myšlenky, že by jí Sprintzka mohla pomoci, její přítelkyni „to zapálí" a ona slíbí, že Netty doprovodí. Když se Netty později zmíní, že se po operaci chystá na cestu, Sprintzka chce, aby ji vzala s sebou. Vzpomíná jak se se svým manželem plavila do Mexika, ale detaily si nedokáže vybavit. Jízdní řády autobusů si však na rozdíl od Netty pamatuje přesně: „Jsi popletená!", křičí na Netty, která neví, jestli se má smát nebo plakat.

Netty se připravuje na operaci a další ze svých samomluv nahrává na magnetofon, když tu se v jejím bytě uprostřed noci objeví Sprintzka. Netty jí vysvětluje, že zabloudila, ale Sprintzka má jasnou hlavu. Přišla, aby ji na druhý den doprovodila na operaci. Netty se jejích nejistých služeb už vzdala a objednala si taxi, ale Sprintzka je skálopevně rozhodnuta jí pomoci. A nechce jít domů. Má totiž problém. O ruku ji totiž údajně požádal majitel jejich bloku, sedmadevadesátiletý milionář. Pozval Sprinztku na bridž, a ona se domnívá, že se s ní bude chtít také vyspat. Jenže ona v... bridži moc nevyniká. Chce, aby ji ho Netty naučila hrát. Netty se pokouší, navzdory poněkud infarktovým situacím, vysvětlit Sprintzce základní předpoklady hry, ale zmatená Sprintzka se brzy vzdá. Odmítá však jít domů. Ukáže se, že se bojí své dcery, která se na ni bude zlobit, protože ztratila klíče. Netty chvíli z pudu sebezáchovy odolává, ale nakonec Sprinztku přijme pod svou střechu.

Netty se Sprintzkou se vracejí z kliniky. Netty po operaci nevidí, ale umí se v bytě orientovat. Pošle Sprintzku domů. Ráno, ozbrojena koštětem, přistihne v bytě vetřelce. Ukáže se, že je to Sprintzka, která přespala na gauči. Netty si dramaticky sundá obvazy a zjišťuje, že se jí zrak vrací. Sprintzka jí stále nabízí své služby, ale Netty ji povzbudí a pošle domů. Právě, když si blahopřeje, že se zbavila přítelkyně, která by pro ni byla se svými problémy břemenem, narazí plnou silou do lampy, kterou právě hledala.

Netty má se zrakem dál problémy, lékaři ji však uklidňují, že její příznaky jsou po operaci normální. Netty si zoufá, když se v jejím bytě zase objeví Sprintzka - Netty totiž nezamkla. Sprintzka je zlomená. Její psychicky nevyrovnaná dcera právě spáchala sebevraždu.

Netty navzdory předsevzetím dovolila, aby se k ní Sprintzka přistěhovala. Sprintzčin stav se trochu zlepšil, Netty ji sebou bere na přednášky, kterými si sama cvičí pamět. Netty má ale starost, její odjezd na Aljašku se blíží. Sprintzka na to neustále zapomíná... Jenže Netty v tuto chvíli sdělí lékař, že bude potřebovat bílou hůl. Sice zcela neoslepne, ale už se také neuzdraví. Je prvního a ona nedokáže vyplnit šek, kterým platí nájemné. Sprintzka zase neví, co kam napsat. Spolu se však práce podaří - „dohromady jsou jeden člověk!"

Obě ženy už bez sebe nemohou být. Po několika tragikomickým příhodách se Netty rozhodne, že vezme Sprintzku na Aljašku s sebou. (Aljaška je tak trochu symbolem chladné sebediscipliny, s jakou Netty bojuje se stářím.)

V poště najde Netty letenky. Její radost však netrvá dlouho. Sprintzčin stav se prudce zhoršuje a Netty poznává, že nebude schopná, ačkoli si Sprintzku přes počáteční odpor zamilovala, se o ni postarat.

Netty opět míří na autobus. Už ví, jak používat bílou hůl, aby přešla ulici, jenže autobus jí zase právě ujel. Ujme se jí jiná starší dáma, Goldie a nabídne jí odvoz. Ukáže se, že i ona byla v blízkém ústavu navštívit pacienta s Alzheimerovou chorobou. (Netty tam pochopitelně dojíždí za Sprintzkou.) Obě jsou vdovy a obě se staví k životu se stejnou kuráží a humorem. Goldie se chystá na plavbu na Havaj... Netty už je doma, obě ženy se rozloučí... když tu Goldiino auto zacouvá zpátky: "A nenapadlo vás někdy, že byste mohla jet na Havaj?"

Hra je vyváženým typicky americkým koktejlem tragikomických a melodramatických prvků, mezi nimiž navzdory tomu, že jejími hrdinkami jsou ženy „na konečné" svého života, nenápadně vítězí pozitivní přístup k životu a jeho strastem. Ten je v happy-endu také poloironicky odměněn v podobě „deus ex machina", pohádkové důchodkyně jménem Goldie Locks, což je v angličtině přibližně totéž co Zlata Vlásková. Technicky i dramaturgicky bude samozřejmě výhodné, když bude Sprintzku a Goldie hrát táž herečka.

Hru u nás v září 2006 uvedla Městská divadla pražská.