Natašiny sny

Jaroslava Pulinovič(ová) (Rusko)

NATAŠINY SNY (NATAŠINA MEČTA)

přeložila Marcela Magdová

3 ž

dva monology

Tři Nataši, tři dospívající dívky, tři různé osudy a jedno přání - láska...

Natašiny sny jsou dvěma monology děvčat stejného věku – 16 let a stejného jména – Nataša. První, Baniková z dětského domova, nemá nic: rodiče, domov, náušnice, kosmetiku, rtěnku, mobil. Vyprovokovaná svou kamarádkou vyskočí ze třetího patra, v nemocnici se zamiluje do novináře, který o ní chce napsat do černé kroniky. Vypráví mu o svém životě a on její příběh otiskne v novinách. Druhá, Věrniková z dobré rodiny má všechno: rodiče, domov, spoustu zájmů a úspěch v televizním pořadu pro teenagery, kde se zamiluje do místního zvukaře.

Oběma ale něco zásadního schází. Láska. I přesto, že se neznají, vytvořila mezi nimi autorka skrze další detailně popsané figury, odrážející se jedna v druhé jak v pokřiveném zrcadle, výrazný vztah. Třetí, bezejmenná píše dopis populárnímu popovému zpěvákovi Dimovi Bilanovi. Tento epilog, jakási svérázná tečka, ironizuje témata rozvíjející se v předchozích dvou částech. Ovšem i poslední Nataša přidává svůj hlas do jednoho zoufalého výkřiku duše, neschopné smířit se se světem, v němž neexistují stejné možnosti pro všechny. Do hlasu osamělého člověka vracejícího Bohu vstupenku.

Česká premiéra proběhla v podání souboru OLDStars v divadle H2O v březnu 2016.

Jaroslava Pulinovič (1987, Omsk) ukončila v roce 2009 Státní divadelní institut v Jekatěrinburgu, kde studovala pod vedením Nikolaje Koljady. Je řazena k dalším autorům „uralské školy“ současného ruského dramatu (např. Vasilij Sigarev, Oleg Bogajev), které Nikolaj Koljada vychoval. Její první hra Karneval tajných přání byla přečtena na festivalu dramatických novinek Evrasija 2005. Teprve čtvrtá hra z roku 2009 Natašiny sny vešla do širšího povědomí a byla uvedena v několika divadlech, k výrazným patří především inscenace na experimentální moskevské scéně CDR (Centr dramaturgii i režisury) a v roce 2012 v legendárním Divadle Na Tagance v režii Jurije Ardaševa. Tuto inscenaci má divadlo dosud na repertoáru. Pulinovič zatím napsala 16 her a 2 filmové scénáře, věnuje se i próze. Její texty jsou uváděny v Anglii, USA, Polsku, Estonsku, Ukrajině a více než čtyřiceti divadlech Ruska. Je držitelkou mnoha ocenění jako například za současnou dramatiku Hlas generace, Nová hra v rámci hlavní národní ceny Zlatá maska a další. Žije v Jekatěrinburgu.