Náhle věční

Arne Lygre

NÁHLE VĚČNÍ

Z norského originálu Brått evig přeložila Karolína Stehlíková, 2002.

2m, 4 ž

Hra může být uvedena za pomoci devíti herců tak, jak je naznačeno ve skupinách výše. Pět žen a dva muži pro hlavní role, jeden herec a jedna herečka pro menší role. Postavu Bratra zastupuje mluvící panenka. Do rolí Mámy/Konstanse, Ses/Adele a Nikolaie/Tatínka lze obsadit stejné herce, a zredukovat tak počet herců na šest.Father Four

Děj se odehrává v luxusním bytě v osmdesátém patře gigantického mrakodrapu. Budově se mezi lidmi říká Pahýl. Pokoj se vyznačuje obrovským panoramatickým oknem s výhledem na velké město, obří obrazovkou, která zakrývá celou jednu stěnu, velkými zrcadly, citroníkem prohýbajícím se pod tíhou ovoce, policí s dlouhou řadou encyklopedickžch svazků, pohovkou bez opěradla a velkým portrétem Mámy. Navíc se zde nalézá malé jeviště, kde se Máma připravuje na svá divadelní vystoupení. Toto místo se později stále více proměnuje v jakýsi oltář. Obrazovka by měla být udělána tak, aby hra herců za sklem vytvářela iluzi televize nebo videotelefonu. Do pokoje vedou čtyři vchody: výtah, dlouhá chodba směřující k ostatním pokojům v bytě, anonymní dveře na temné schodiště a schody vedoucí vzhůru na venkovní střešní terasu.

Děj se začíná odvíjet na Silvestra roku 1999 a trvá do téhož večera o tisíc let později. Časové prodlevy mezi jednotlivými scénami se různí svou délkou od několika vteřin až po téměř století. Větší časové skoky jsou určeny blíže. Neustálé proměny scény spolu s mnoha monology jsou důležitým nástrojem k vytvoření nezbytného postupu vpřed. V monolozích o sobě postavy hovoří ve třetí osobě - jako by jaksi pozorovaly samy sebe s jistým odstupem.

Čtvrtý akt narušuje dosavadní strukturu hry. Tento akt tvoří pouze krátká tabla. Postavy se v nich vyjadřují výlučně pomocí postojů a hlasového projevu. Pohybují se pouze tehdy, když stylizovaně mění svou polohu spolu se svým jednáním při přechodu z jednoho tabla do dalšího. V tomto aktu se také objevují dva pojmy, které se dnes už příliš nepoužívají. Ekkyklema je jakási rampa, kterou je možné přivézt na scénu. Obyčejně je užívána k předvedení mrtvých těl postav zabitých za scénou. Machina je druh zvedacího zařízení používaného k předvedení postav visících nebo vznášejících se nad scénou - v tomto případě přednostně Boha.