Nach den Klippen

Albert Ostermaier (Německo)

NACH DEN KLIPPEN (ÚTESY)

1 ž

Hra je napsána jako volný sled myšlenek, jejichž alfou i omegou je téma věčné nevěry mužů a ženská touha ztrestat je za ni. Moly, stárnoucí kouzelnice Kirké dnešních dnů, strádá nedostatkem lásky, která od dob Odysseových již dávno zahynula a proměnila se v prázdný sex. Žena se jménem mýtické čarovné rostliny obojí vytrvale hledá. Hovoří sama se sebou i se svými fiktivními partnery a milenci včetně Odyssea. Text je naplněný množstvím metafor, jejichž hlubší význam podporuje i rozčlenění textu do tří různě dlouhých částí: I - éclipses (zatmění); II - retours (návraty); III - étranger (cizinec). Jejich tématem je opuštěnost v dnešním světě, marná věčná touha po ztracené plavbě, po moři, po slunci. Zachycuje svět, v němž útesy existují již jen na ženském těle, kde ani kouzla už nic nezmůžou, lze v ně jen doufat. Autor klade velký důraz na slovo, jehož obraz (podobně jako tok hrdinčiných myšlenek, vzpomínek, představ) vizuálně graficky splývá - používá pouze malá písmena a člení proud slov do krátkých prozaických řádků bez interpunkce, takže se čtenář (mluvčí) místy ztrácí v příměrech, o to více místa však skýtá režijnímu a hereckému pojetí.

Poprvé bylo uvedeno ve vídeňském Burgtheateru, 2005.