Na konci světelná potopa

Jiří Ort
NA KONCI SVĚTELNÁ POTOPA
4 m, 2 ž
černá tragikomedie

Krasomluva, krása mateřštiny, jazyková čistota? Václav Svoboda, vyléčený koktal, poznamenaný posměchem spolužáků, si libuje v krásné výslovnosti, bezchybně mrská jazykolamy a ty požaduje od údržbáře Škrobánka, který má vadu řeči a je objektem neškodné „výuky". Svoboda otravuje své okolí bojem proti přeřekům a komolení řeči. Jeho družka Olga je rodilá Němka, která mluví výborně česky, ale prostě „nevyslovuje" - musí se tedy snažit... V sázce je však také osud Škrobánkovy postižené dcery, otec nesmí ztratit práci, a tak se snaží správnou výslovnost procvičovat. Utíká se do imaginárního světa dlouhých námořních cest.
Svobodův šéf Svobodovi diskrétně - a přísně tajně - nabízí vědeckou dráhu a slávu, společnost musí bojovat proti špinění slova, k nastolení diktatury čistého slova je pouze krůček. Neškodné podivínství se chytrou manipulací Svobodova šéfa, který ho chce před Olgou znemožnit a tuto atraktivní ženu získat, zvrhne v obludnou mánii. Svoboda se pod psychickým nátlakem hroutí, slovo je roznětkou katastrofy. Svoboda se stává sadistickým fanatikem čistoty jazyka, výuka spisovné bezchybné výslovnosti se mění ve smrtící teror.
Hra, která by se dala považovat i za černou grotesku, připomíná ponurou atmosférou např. prózy L. Fukse či dílo F. Kafky a evokuje dusnou atmosféru počátku vlády každé totalitní ideologie (zde drakonicky bojující za „čistotu slova"), požehnanou „vědeckým" výzkumem - jsou zde markantní paralely s nástupem fašismu v Německu v 30. letech 20. století. Ve vztahu Němky a Čecha hra tematizuje i xenofobii.
Hra byla uvedena v libereckém DFXŠ v roce 1999 za podpory Goethe Institutu a Česko-německého fondu budoucnosti, německou rozhlasovou verzi hry, Am Ende Lichtflut produkovala německá rozhlasová stanice WDR.