Na Alzheimera je lepší být dva

NA ALZHEIMERA JE LEPŠÍ BÝT DVA (Gemeinsam ist Alzheimer schöner)

1 m, 1 ž / 1 dítě, 2 hlasy

On a Ona sedí na invalidních vozících v domově pro seniory. Apaticky se dívají před sebe, ale náhle sveřepě vyskočí a jsou opět mladí. V nejasném prostoru mezi přítomností a minulostí, v různých letech, prožívají svá společná desetiletí, své manželství a všední i přelomové okamžiky, chvíle štěstí, ale i krizí a pochyb. A tato jejich láska se opět obloukem vrací…

Hra o neuchopitelnosti času, jež může být upravena pro rozhlas i pro jeviště. Scéna je minimalistická, téměř prázdná místnost se dvěma reproduktory, z nichž se ozývají jejich dva hlasy. Autor nechává v původním textu vstoupit na scénu pouze jednoho herce - malého vnuka, dítě, které svými otázkami a svým smíchem odkazuje k budoucnosti.