Muž na vodítku

kabaretní groteska podle bestselleru Esther Vilarové

Satirická polemika E. Vilarové (nar. 1935) na téma vztahu muž a žena z roku 1971, která se dočkala jen v Německu již několika úspěšných vydání, zamířila v roce 2011 na německojazyčná jeviště v úpravě J. von Düffela (premiéra v Düsseldorfu, Theater an der Kö, leden 2011).

Jednoho večera chce překvapit Sebastian svou ženu Helen romantickou večeří, kterou sám připravuje, a zásnubním prstenem. Místo romantiky však přichází studená sprcha – Helen přijde pozdě, protože je neustále pracovně vytížená, má totiž vysokou manažerskou pozici v bance, kterou ji kdysi dohodil právě Sebastian. Navíc se Sebastian dozví, že Helen přijala ještě vyšší pozici, kterou měl přislíbenou on. Dochází tak k partnerské krizi – Helen chce být soběstačná, žádné děti ani svatbu vlastně nechce a chce být se Sebastianem rovnoprávná. Sebastian se tak stává jakožto muž zcela postradatelným...

Do této napjaté situace navíc napochodují dvě zkušené ženy: volnomyšlenkářská matka Sebastiana, militantní feministka, která ho kdysi vychovala v téměř hippie komunitě a které v něm chce znovu vzbudit sebevědomí a mužné rysy, a praktická tchýně, panička uvyklá luxusu, který vyždímala z manžela a která naopak burcuje dceru k tomu, aby se Sebastianem uzavřela sňatek a pak ho postupně zcela udolala manželským chomoutem. To však Helen nechce, chce být samostatná a žít téměř ve volném vztahu... K čemu tedy zásnuby?

K čemu ještě žena potřebuje muže, když se může sama postarat o svůj blahobyt a bezpečí? Je paní domu a drezíruje nenápadně muže k funkci živitele a ochránce vztahu a rodiny. Zbývá ještě sex – „jako protislužbu mu nabízí v pravidelných intervalech svoji vagínu“. Sex se i stává východiskem krize i celé této kabaretní frašky – Helen nakonec zjišťuje, že je proti své vůli se Sebastianem těhotná, což přijímá nerada, ale jako novou výzvu...

John von Düffel ve své verzi ostří téma emancipace a nechává vystávat otázky, nakolik vlastně může být partnerský svazek volný. „Ve svých kabaretních dialozích nešetří žádnou ze stran, ani muže, ani ženy. Text obohacuje peprnými aforismy, které málem připomínají ty od Oskara Wildea.“ (Neue Rhein Zeitung).

„Pro ženu znamená láska moc, pro muže podmanění. Pro ženu je to záminka pro co nejvýnosnější komerční vytěžení muže, pro muže je to emocemi napájené alibi pro jeho otrockou existenci. Žena dělá z lásky věci, které využívá pro sebe, muž věci, které mu škodí. Žena už nepracuje „z lásky“ po svatbě. Muž pracuje po svatbě „z lásky“ pro oba a za oba. Láska je pro oba bojem o přežití – jeden ale přežije vítězstvím a ten druhý porážkou.“

U nás hru poprvé uvedl soubor DS Podio v Semilech v říjnu 2019.