Můj Nestroy

Peter Turrini (Rakousko)

MŮJ NESTROY

8 m, 4 ž

z němčiny přeložil Petr Štědroň

Vídeň kolem roku 1830: V Carl-Theateru je všechno páté přes deváté. Nestroy, autor a Casanova divadla, by zase rád postavil svou kariéru trochu více na „ty správné" nohy. Z bývalé národní hvězdy klesl do hlubin lidových veselic. Jeho manželka se vydala na útěk za lepší společností. A Nestroyova nová družka, zároveň také jeho ctižádostivá agentka Marie Weilerová, jej zjevně nemůže plně uspokojit v jeho touhách po štěstí. Hra „Můj Nestroy" se - s výjimkou 3 z 25 scén - odehrává v čase mezi 1. březnem a 11. dubnem 1833. Je to doba od vzniku, přes zkoušení až k prvnímu provedení Nestroyovy hry „Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Rozpustilý trojlístek" v Carl-Theateru. Johann Nestroy a Marie Weilerová jsou toho času při tomto divadle v angažmá. On jako herec a dramatik, ona coby herečka a zpěvačka. Divadlo by dávno zkrachovalo, kdyby Nestroy znovu a znovu nebudil nadšení publika a doběla nerozpaloval cenzuru a divadelní policii. Nestroy však usiluje o odchod od komediantské šmíry do vznešeného Burgtheateru, ten však před Weilerovou musí tajit. Marie Weilerová si však pomůže neobvyklými prostředky, když už skutečně hrozí změna angažmá.

Můj Nestroy je druhým literárním sblížením Petera Turriniho s hercem a dramatikem Johannem Nestroyem. Nová hra vypráví o vztahu divadelníků Marie Weilerové a Johanna Nestroye, o blízkosti a vzdálenostech těch dvou, smiřování a zoufalství a o nutnosti každodenního hraní. Přes den zkoušeli a skoro každý večer společně stáli na jevišti. Text otvírá poměrně neznámou kapitolu Nestroyova života, jeho více než třicetiletý vztah k Marii Weilerové, ženě, kterou miloval i nenáviděl, to druhé často víc. Také vztah Marie Weilerové k Nestroyovi nebyl zcela bez poskvrn, dokázala z něj vymačkat a zhodnotit veškerý umělecký potenciál, vyplatit jeho první manželku a učinit se univerzální dědičkou. Udržovala hýřivého Nestroye na uzdě před kartami, ženami a alkoholem, donutila jej napsat i šest her ročně a přitom v nich ještě skoro každý den hrát. Jak vypadá vztah dvou divadelníků, který bezpochyby utvářela láska a nenávist, sbližování a odmítání, za podmínek společné práce? „Komedie nebo tragédie? Asi to bude tak, jak je to s mými hrami už čtyřicet let: obojí zároveň.", vyjádřil se autor, jenž vypráví s notnou dávkou vtipu a v rychlém tempu komedii, která je klasičtější, než by leckdo očekával, a v tom je právě její šarm.