Mezi úterým a pátkem

Joanna Murray-Smith(ová) (Austrálie)

MEZI ÚTERÝM A PÁTKEM (HONOUR)

z angličtiny přeložila Blanka Křivánková

1 m, 3 ž

Komorní rodinné drama australské dramatičky s prvky hořké slovní komiky, zpochybňující konvenční představy o tom, co je to čest a důstojnost, jak je to se smyslem pro slušnost a s vírou v přetrvávající lásku.

Na počátku hry je úspěšný novinář George zpovídán mladou, sebevědomou a atraktivní dívkou Claudií, která píše jeho profil pro připravovanou knihu. Claudie je agresivní, vše dokáže pojmenovat, klade provokativní otázky na tělo. Podobně se následně chová i k Georgeově manželce Honor, jejímž prostřednictvím poznává známého novináře z jiného pohledu. Honor se před třiceti lety, na počátku vztahu s Georgem, vzdala slibně začínající kariéry spisovatelky, a ačkoli je sama velmi talentovaná, strávila většinu ze společného manželství v Georgeově stínu - starala se o jejich dceru Sophii, která je dnes jen o něco mladší než Claudie a následovala muže všude tam, kam ho vedla jeho kariéra. Claudie na Honor útočí a zpochybňuje její rozhodnutí vzdát se kvůli vztahu vlastní seberealizace. Dochází k ostré výměně názorů dvou inteligentních žen rozdílných generací, během níž se Honor hájí tím, že dlouhotrvající manželství je založeno na „nevyhnutelné loajálnosti" a „vzpomínkách na tělesnou vášeň". Claudie argumentuje tím, že fungující vztah musí být založen na profesionální rovnosti. Ačkoli Honor je zaskočena přímočarostí, s jakou s ní Claudie jedná, je velkorysá a i před Georgem oceňuje inteligenci mladé novinářky. Navíc jaksi nostalgicky přiznává, že v Claudii zahlédla samu sebe před dvaceti lety. Krátce po návštěvě Claudie oznamuje George Honor, že od ní odchází. Nejprve to zdůvodňuje pouze tím, že už dlouho není šťastný, nakonec se přizná, že odchází za Claudií, která jej vzrušuje nejen svou atraktivností, ale také intelektuálně. Honor hořce poznamenává, že také ona jej kdysi zřejmě okouzlila především jako „Honor-spisovatelka", která se ovšem kvůli jeho kariéře změnila v nezajímavou „Honor-matku-obětavou manželku".

Dcera Sophie je otcovým odchodem zdrcena především proto, že Claudie je jen o něco málo starší než ona a obě se znají od vidění ze studií. Ačkoli jsou generačně spřízněny, Sophie postrádá Claudiinu dravost a pronikavou inteligenci. Během společného setkání nakonec Sophie přizná, že by raději byla jako Claudie - kdyby měla ve všem jasno a obešla se bez emocionálního zmatku, který ji provází od dětství. George se nastěhuje ke Claudii, jejich vztah ovšem začne brzy troskotat. George je Claudii spíš učitelem a ona se nakonec přizná, že má v sobě prázdno, že „láska" pro ni byla jenom dosažením dalšího cíle, v tomto případě ovládnutím Georgea. I když to před Georgem nepřizná, paradoxně ji k tomuto poznání nechtíc přivedla právě Honor, s níž se Claudie ještě jednou na vlastní přání setkala. Honor sebere po devastujícím krachu manželství všechny síly a úspěšně se vrátí k psaní. V úplném závěru hry naznačuje George, že by se k ní rád vrátil, příběh však nemá jednoznačné vyznění.

Hra měla premiéru v roce 1995 v Playbox Theatre Centre v Melbourne. Jejímu uvedení na Broadwayi v Divadle Belasco v roce 1998 předcházelo veřejné scénické čtení, na kterém se podílela Meryl Streepová. Britská premiéra se uskutečnila v únoru 2003 na scéně Cottesloe Královského národního divadla v Londýně (RNT). K dalším hrám Joanny Murray-Smithové, které byly uvedeny po celém světě, patří například Rapture, Nightfall, Redemption, Love Child, Atlanta, Flame a Bombshells.

V české premiéře uvedlo pražské Divadlo na Vinohradech v květnu 2005.