Melonfarmer

Alex Johnston (Irsko)

MELONFARMER

4 m, 4 ž, hlas z rádia

Melonfarmer je eufemistický výraz pro oblíbenou anglickou nadávku motherfucker (zkurvysyn).

Hra je situována do současného Dublinu. Hrdinové - muži a ženy zřejmě mezi dvacátým a třicátým rokem - vedou svoje bezvýznamné životy, více či méně si uvědomují životní marasmus a buď se z něj snaží nějak vybřednout, a nebo před ním zavírají oči. Odvyprávět děj Melonfarmera je nemožné - z hlediska tradičního příběhu se totiž „vlastně nic neděje".

Vztahy jednotlivých postav se vzájemně proplétají: Sean (hlavní hrdina) je sousedem Siobhan, jež žije s Brianem, později se s ním rozchází a začíná vztah s Seanovou známou Kathy, na scéně se objevuje spolužák z mládí Stephen atd. Hra nemá žádný skutečný dramatický děj - pod povrchem se skrývají frustrace z osamělosti, neschopnosti najít práci, z nejisté sexuální orientace, nedostatku lásky. Jediným skutečně dramatickým okamžikem je chvíle, kdy Stephen, mladý floutek, přináší nalezenou zbraň - vyprovokuje Seana k cestě za město za účelem střílení (střelba má sloužit jako „mužský" uvolňující ventil zmíněných frustrací) - životně dezorientovaný Sean však postřelí sám sebe. V momentálním hnutí mysli ovšem nechce spáchat sebevraždu, jen si ublíží, jako by si potřeboval uvědomit, že ještě žije. Postavy se scházejí nad jeho lůžkem v nemocnici - ač přátelé a známí, nemají si co říct. Ve výsledku ani zranění jejich životy nemění, Sean přišel pouze o palec - a bez toho se dá přece žít.

Johnston píše o lidech současnosti a jejich skrytých traumatech, jež takto vypsána působí vlastně banálně. Hrdinové žijí v odcizeném světě, který k nim promlouvá hlasem nadšených moderátorů z rádia, nabízejících závratné výhry - stačí se podřídit. Autor ve svém textu pracuje s metaforou druhého hlasu - zpod Seanovy postele vycházejí buď hlasy neexistujících žen (sexuálních partnerek), a nebo hlas provokujícího alter ega. To může znamenat mnoho věcí - nevyslyšenou touhu po dialogu, neschopnost být sám, ale též věčnou naději, že spřízněné duše existují.

Co se týče struktury, hra je složena z kratších scén místy vyloženě klipovitého charakteru. V textu se nachází dialog v irštině (záměrně špatné, jak píše autor): na konci čtenář najde překlad do angličtiny. Jazyk hry je grafickým záznamem irského přízvuku.

Hra byla napsána v roce 1997 a poprvé uvedena 15. října v témže roce divadlem Abbey Theatre v produkci Peacock Theatre v režii Jimmyho Faye. Publikovaný text vychází z úprav, k nimž došlo při zkoušení hry v roce 2000 v divadle Theatre Royal Plymouth.