Mellanrum

Jonas Karlsson (Švédsko)

MELLANRUM (MEZIPROSTOR)

2 m, 1 ž

aktovka

Jednoaktová hra se odehrává v hotelovém pokoji v Londýně. On a Ona jsou vyrušeni klepáním na dveře, které odstartuje lehce absurdní dialog plný asociací. Hlavní aktéři nejprve vedou diskusi na téma, kdo by za těmi dveřmi mohl být, zda-li hotelová služba či snad policie, a pak postupně přejdou na závažnější témata: láska, vztah, sex, věrnost, přátelství, násilí a smrt.

Jejich rozhovor se točí v kruhu, ze kterého vycházejí nové podněty a myšlenky, aby se opět vrátily k několika stále se opakujícím tématům, ale tentokrát více do hloubky či z trochu jiného úhlu pohledu. Dalo by se říci, že se jedná o jakýsi refrén, který je pokaždé zpracován trochu jinak.

V poslední části hry se pár odváží otevřít dveře a do jejich hotelového pokoje vejde mladík, který se zachová jako postava z hrdinčina vyprávění. On a Ona jsou zmateni, zda-li se jedná o postavu z vyprávění či kdo to může být. Ukáže se, že onen mladík poslouchal za dveřmi. Chce pomoci. Umí prý najít zlo a za služby lze platit kartou. On a Ona se začnou dohadovat. Ona chce jeho služby využít, On nikoliv. Poprvé se najednou osloví jmény a my se dovídáme, že on je Erik a ona Lena. Mladík se nabídne, že Lenu uškrtí, aby jí pomohl se zbavit tlaku na hrudi. Hra končí mladíkovým odchodem skrze obraz na stěně. Před svým odchodem vede monolog na téma svědomí a boží přítomnosti v každém z nás a obere pár o peněženky, platební karty a věci, které mu přišly pod ruku.

Ona: Říkal jsi, že už tě unavoval.

On: Ano, to jsem řekl.

Ona: Promiň, že ti špiním tvé krásné vzpomínky troškou té pravdy.

On: A tohle je pravda?

Ona: Kolik zmeškaných hovorů si od něho měl za poslední půlrok, než to...

On: To je jenom..

Ona: Já moc dobře vím, že jsi mu schválně nezvedal telefon. Vím to, protože jsem byla pořád s tebou. Vím, jak moc se ti chtělo se s ním potkat.

On: Pravdu nemáš jenom proto, že jsi zlá.

Ona: Zní to tak krásně. Když to vyprávíš. Tobě se to asi takhle líbí, viď?

On: Ty tomu nechceš rozumět.

Ona: Ty máš rád lidi, až když jsou mrtví?