Meek

Irene se ocitne v policejní cele, aniž by tušila proč. Protože ale žije v zemi, jež nedávno prošla revolučními změnami, které vyústily v náboženskou totalitu (Bible a životopis prezidenta jsou jedny z mála povolených knih, soudní porotě se říká Učedníci, rodinný život se vrátil k patriarchálnímu modelu a rozvody vymizely), ví, že něco na ni určitě najdou. Ukáže se, že příčinou jejího zadržení je píseň Meek, kterou napsala a jednou i zazpívala několika málo lidem v kavárně. Píseň o nešťastné lásce k ženatému muži je interpretována jako troufalý protestsong.

Účinnost nových zákonů je třeba veřejnosti předvést v praxi, a tak původní nedorozumění vede k obvinění a obvinění k trestu. Irene je zcela opuštěná. Navštěvují ji pouze právnička Gudrun a její dlouholetá přítelkyně Anna, ačkoli sama patří k poslušným a oddaným ovečkám a kontaktem s Annou riskuje veřejné zostuzení a domácí boje s manželem, jehož přání nestýkat se s nebezpečnou osobou má ctít. Irene je odsouzena k trestu smrti. Její videa se ale šíří po internetu, z neznámé dělnice se stane mezinárodní fenomén, na podporu jejího osvobození jsou v cizích zemích pořádány protesty, její písně se zpívají a recitují a Irene začne sama sebe vnímat jako člověka s posláním něco změnit. Dostane ale ještě jednu šanci, jak se vyhnout smrti ukamenováním – veřejně se kát se a nechat si poškodit hlasivky tak, aby už nikdy nemohla zpívat. Její rozhodnutí by mohl změnit i muž, kterého tak miluje. Najde on ale odvahu?

Hra britské autorky z roku 2018 zobrazuje cestu víceméně bezděčné oběti autoritativního režimu, její bezbrannost a postupnou radikalizaci a přechod k aktivnímu odporu. Boj, který se nedá vyhrát, proti síle, která nemá dostatečně silného vyzyvatele., boj marný, ale hrdý.