Mayor

Małgorzata Sikorska-Miszczuk (Polsko)

STAROSTA (BURMISTRZ)

z polštiny přeložil Jiří Vondráček

4 m, 2 ž (chór 12 m a 12 ž)

Jedna z nejnadanějších polských dramatiček hru napsala na objednávku Teatru Na Woli. Nastiňuje obtížné téma vyrovnávání se s minulostí z hlediska kolektivní paměti - problém odpovědnosti za vraždu v Jedwabnem. Inspirací k napsání hry byla reportáž Anny Bikont „Zoufalé hledání kladů” uveřejněná v Gazetě Wyborczej. Představovala osobnost Krzysztofa Godlewského, tehdejšího starostu Jedwabneho, kterého po oficiálních oslavách výročí vraždy občané zbavili úřadu a byl i s rodinou ostrakizován. Vystěhoval se do USA.

Starostu v dramatu Sikorské-Miszczuk osud zavedl do situace usmiřování národů. Byl na tuto roli připraven? Občané města, v němž se odehrává děj dramatu, vedou klidný a spokojený život pod vedením Starosty, který se těší výborné pověsti. Symbolem nezměnitelného pořádku, jaký ve městě vládne, je Pomník vytvořený z nejvzácnějších kamenů. Představuje ušlechtilého hrdinu, s nímž se ztotožnují všichni občané.

Jednoho dne však dojde k události, kterou už dávno osud uchystal: Starostovi vypadávají z ruky noviny, v nichž se píše, že „Pravda obletí celý svět a pronikne všude, kam je třeba”. Starostovi se ve snu zjeví Panna Maria, která oznámí, že z jejich města je slyšet strašlivý křik, proto musí město zničit. Na Starostovu přímluvu souhlasí, že od svého záměru ustoupí, najde-li se ve městě mezi hříšníky alespoň padesát spravedlivých. Město však obývají lidé, kteří nejsou ochotni zabývat se válečnou minulostí, uznat zločiny předků a snaží se zabránit, aby bolestná pravda vyšla najevo.

Text hry je velice hudební, má specifický rytmus, forma připomíná indiánskou legendu, pohanský rituál, místy antické drama v tom, jak odhaluje tragiku osudů obětí i vrahů.

Hra Starosta se v roce 2010 dostala do finále dramatické soutěže v Gdyni a rovněž do finále mezinárodní soutěže Stückemarkt 2011, která je součástí Berliner Festspiele 2011. V polsku text vyšel rovněž v „Notatniku Teatralnym” (2009, nr 56/57).