Matka

J.A.Pitínský

MATKA

4 m, 3 ž

Sociální drama

"Nejlepší dílo posthavlovské dramatiky" (jak se před časem vyjádřil jeden český kritik a my mu to nebudeme rozmlouvat), je sociálním dramatem spíše v postmodernistických uvozovkách: schéma žánru je tu posunuto a ironizováno z odstupu historické zkušenosti. V téměř archetypálních konstelacích se v této hře setkávají skličující minulost dělnických brlohů s předlistopadovou realitou pokleslé komunistické ideologie, která se kdysi zdála být všespásnou nadějí. Příčina se tu stýká s následky, počátek s koncem v bludném kruhu sociální demagogie a abstraktního "revolučního boje". Nositelem idejí o šťastném zítřku je dělnický vůdce Zoban, parazit a táborový řečník, který chodí naši dělnickou rodinu vyjídat, zásobuje Otce literaturou a služku Bětuši zaměstnává distribucí letáků. Matka jako své poslání udržuje rodinnou "tradic svý starý mámy", která spočívá ve vnucení přísného řádu bez výjimky všem členům rodiny (jíst se musí společně, chodit v černém a převýchova neposlušných děje se ve skříni - rodinné památce určené k tomuto účelu). Zoban poruší revolučně Matčinu "tradic", nají se dříve než ostatní - a spustí tak sérii podivně "náhodných" smrtí. Na konci hry se doslova nad mrtvolami vášnivým polibkem Zobana a Matky pečetí nové vražedné spojenectví "revolučních idejí a tradice".

Nejsilnějším prostředkem hry je jazyk. Slepenec pokleslých zbytků nářečí, slangů a politicko-ideologické hantýrky vytváří nečekané, velmi přesné a často vtipné vazby a asociace. Používá i obecně známých citací, ironicky posunutých a vsazených do pozměněného kontextu. Veškerá krutost hry (mnozí její odpůrci hovoří o cyničnosti) a podivná vnitřní znetvořenost postav - lidských mutantů - nevyvolává však pouze ošklivost a odpor, ale i zvláštní soucit. Neboť se jedná živé bytosti, které jsou na svém scestí hluboce nešťastné.