Matčina kuráž

George Tabori

MATČINA KURÁŽ

Překlad Petr Štědroň.

9m, 3ž (celkový počet možno snížit vícečetným obsazením); hlavní osoby 1 muž, 1 žena

Poutavě, vysoce literárním jazykem plným metafor, barvitých detailů a lyrických postřehů vyprávěný příběh jednoho odpůldne šedesátileté židovské ženy, kterou za války zatkli k odsunu do koncentračního tábora v Osvětimi a o tom, jak se jí podařilo odvrátit svou jistou smrt. Matku zatknou jednoho obyčejného odpoledne po cestě k sestře. Hned na počátku má možnost uniknout, když hlídka nestihne za ní naskočit do tramvaje, ale ona je slušná a počká na „svou" hlídku na další zastávce. Při transportu v nákladním vlaku ji pak kdosi cizí bez tváře a jména pomiluje a na přepravišti ji pološílený známý jejího muže vystrčí na buzerplac, kde ji ani zastřelí ani nezbijí, ale oficír vyslyší její lež o ochranném pasu Červeného kříže a pošle ji zpět do města. Ve vlaku s ní pak konverzuje svém vegetariánství, o tom, jak snad i lilie cítí bolest, když je trháme a o tom, že Bůh odpouští svým milovaným, chybujícím dětem. A umožní jí uniknout. Matka se vrátí do svého města a pokračuje v cestě ke své setře Martě na partičku rummy, kterou jí přerušilo zatčení. Příběh končí tím, že sestřin manžel se zlobí za tak nevhodně pozdní dobu příchodu na návštěvu, ale přesto nakonec usednou ke kartám a den končí krásně, protože matka vyhraje „dva pengö třicet pět".

Jde o vyprávění Syna, Matka do něj vstupuje a upravuje jeho výroky, další postavy se zjevují jako epizodní ilustrace. Vyprávění se nesoustředí jen na aktuální průběh událostí, ale zpracovává i souvislosti - líčí zázemí středostavovské židovské rodiny. Situace, do níž se Matka dostala, je líčená tak trochu jako podivuhodné dobrodružství. Přesto se za konkrétními, často kuriózními zážitky neztrácí hrůza z blížící se zkázy.