Manželství z cukru (Sugar Wife)

Elizabeth Kuti(ová) (Irsko)

THE SUGAR WIFE

z angličtiny přeložila Marta Ljubková

2 m, 3 ž

The Sugar Wife se odehrává mezi 8. lednem a 20. březnem 1850 v Dublinu. Hlavními hrdiny hry jsou manželé Tewkleyovi: Samuel je zakladatel prosperující firmy obchodující čajem, kávou a cukrem a jeho žena Hannah nadšená kvakerka. Tewkleyovi se skvěle doplňují - on vydělává spoustu peněz, ona se pak věnuje dobročinné činnosti. Oba jsou řádní občané, věřící, z vyšší střední třídy, zajímající se o problémy chudých, ale z bezpečné vzdálenosti zajištěného domu, byť z něj Hannah často vychází, aby rozdávala literaturu chudým a šířila osvětu. Její postava představuje dokonalý třídní a dobový paradox - na charitu se vrhá, protože si to může (díky manželovi) dovolit, zároveň však při své inteligenci a citlivosti cítí, že jinak je zcela neužitečná a hledá tudíž aktivitu, jíž by se mohla cele oddat. Protože Tewkleyovi - což je důležitý motiv hry - nemají ani po dvanácti letech manželství děti, v jejich životě zůstává prázdné místo, na nějž se snaží zapomenout, o to méně se jim to ovšem daří.

Jejich stereotypní život naruší příjezd hostí - Hannah si vymůže, aby ubytovali zajímavý pár (Alfreda, anglického filantropa, a Sarah, otrokyni, která dostala svobodu), jenž cestuje s osvětovými přednáškami o hrůzách otrokářského amerického Jihu. Návštěva začíná s nejlepšími úmysly, ale ve výsledku poklidný život Tewkleyových zcela zdevastuje. Ukáže se, že Alfred je původem syn z bohaté rodiny, který v touze po dobrodružství a z nudy odcestoval do Ameriky, kde - nejen z lidumilství - koupil a osvobodil mladou otrokyni, jež se stala jeho milenou, múzou a konečně i „dojnou krávou". S ní se zcela změnil jeho život, Alfred se našel, vystavil na odiv své utrpení a stal se filantropem a zachráncem, zatímco Sarah vydělávala přednáškami dostatek peněz na jejich živobytí. Hannah bez skutečné a hluboké náplně života, trochu nešťastná a frustrovaná, se do pokryteckého Alfreda zamiluje. Nechá se dokonale zmanipulovat, poštvat proti svému muži a nakonec se stává Alfredovou milenkou a vysnívá si šťastný společný život na cestách za osvětou. Nešťastná žena bez dítěte a v manželství, které - jak se ukazuje - vzniklo na přání rodičů, prožívá opojnou lásku a zdánlivě nachází smysl života. Zároveň zjišťujeme, že žije v dvojnásobném bludu, vyplývajícím z dobových a třídních zvyklostí: její manžel jí miluje láskou spíš „provozní", ve skutečnosti jí lže a podvádí v nevěstincích. Mimo příběh stojí bývalá otrokyně Sarah, která nicméně na závěr jako deus ex machina odhaluje Hannah celou pravdu a ukáže jí Alfreda ve skutečném světle. V tu chvíli je už Hannah těhotná. Domnívá se, že s Alfredem, ale nemá jistotu, dítě považuje za boží dar a pravé nasměrování. O to krutější je její procitnutí. Samuel je na dítě těší a chápe ho jako nový impuls do budoucna - paradoxně právě s ním svou ženu ztrácí.

Hanninu charitativní činnost na jevišti zastupují návštěvy u nemocné prostitutky Marthy: Hanna ji chce zachránit tím, že ji naučí číst a svede ji ze scestí, Martha žádá peníze na cestu do Ameriky. Na konci Martha umírá - s ní symbolicky umírá Hannina víra ve vlastní schopnosti a naděje na záchranu. Hra se sice odehrává v polovině 19. století, svou tématikou však výrazně resonuje se současností - jde v ní o hledání smyslu života a poslání, o vzájemnou lásku a důvěru, o pokrytectví, ale i o otázky, které nelze snadno řešit: jakým způsobem pomáhat bližním? Co znamená „účel světí prostředky"? Jak se nezpronevěřit své víře a vést „normální život"? Klíčová zůstává tématika ženy, jež sice není formálně zotročena, ve skutečnosti je však majetkem svého muže nemajíc vlastně východiska.

Hra pracuje s trojím časoprostorem, který se volně střídá. Začíná se kvakerským shromážděním 20. března, pak následuje návrat do minula. Scény shromáždění mají zcela jiný charakter, jsou to spíš modlitby obou manželů, směřováné k bohu, do nitra či k sobě vzájemně. Druhé pásmo představuje kauzálně chronologický příběh po příjezdu hostí, jehož vývoj zpětně osvětluje modlitební scény - roviny se v závěru časově protnou a první scéna je identická se scénou poslední. Samostatné pásmo představují přednáškové vstupy Sarah, v nichž líčí hrůzu života několika generací otroků. Jazyk odpovídá době, v níž se příběh odehrává.

Hra byla poprvé uvedena v Project Arts Centre v Dublinu 8. dubna 2005 v režii Lynne Parker(ové).

mlj