Má mě rád, nemá mě rád

one woman show s písněmi

„Nemůžu, to nejde…“. Tato tři slova načmáraná na papírku najde Dagmar, ústřední postava tohoto tragikomického monologu, vedle kytice růží, bezprostředně před svou svatbou. Autorem této neblahé zprávy je její snoubenec Johnny…

Raněná a naštvaná uteče nevěsta do svého dřevěného domečku v koruně stromu, kam se schovává již od dětství. Jak mohla být tak hloupá a chtít se opět vdávat z lásky? Když už má za sebou podobnou proceduru s otcem svých dvou synů? Dagmar se oblékne do svých pradávných šatů princezny a jako pohádku začne vyprávět svůj příběh. O první svatbě s vysněným princem Hubertem, který přijel v bílém mercedesu a dovedl ji celou v bílém k oltáři. Na důkaz lásky se jim narodila dvě sladká princátka, nicméně na překrásném zámku s desítkami komnat visely bohužel vysoké dluhy, což netušila. Navíc v protějším zámku bydlela zlá čarodějnice, manželova matka, která princeznu nenáviděla a manžel na svou matku nenechal dopustit – až jednoho dne princezna dala manželovi na vybranou – buď já, nebo ona. Princ se však jako většina mužů nedokázat rozhodnout a při tom zůstalo dlouhých osmnáct let. Jednoho dne předstoupil před svou stárnoucí princeznu a pravil – již jsem se rozhodl, našel jsem si mladší, musím stavět nový zámek.

Když se po litrech vyplakaných slz konečně vzpamatovala, vstoupil do jejího života Johnny a slíbil jí snést modré z nebe – když si ho vezme…

Kdo za to všechno může? Jsou všichni muži stejní? Mohou za to všechno matky se svou láskou, které ze msty přenechávají ženám své egocentrické syny?

Ovšem pod stromem se objeví svatební společnost a Johnny prosí za odpouštění. Rozbila se mu přeci propiska a on vzkaz nedokončil – ten měl znít „Nemůžu, to nejde bez tebe žít“. Je to však pravda? Dozvíme se, i za doprovodu pár písní, proč se muži chovají tak zvláštně, zjistíme základy úspěšného požádání o ruku, finty, jak dostat z mužů jejich tajemství a mnoho dalšího. Aby zachránil čest mužského pohlaví, zakončuje autor příběh happy endem.