Lost Monsters

Laurence Wilson (Velká Británie)

LOST MONSTERS (ZTRACENÉ OBLUDY)

3 m, 1 ž, 1 postava v předehře

Předehra: Zahalená postava sedí u dioramatu údolí s domem obkrouženým silnicí a hraje si s natahovacím autíčkem, které nechává stát poblíž domu...

Tři mladí lidé běží od havarovaného auta do domu v údolí u silnice. Autor charakterizuje postavy jako členovce. Hlavou skupinky je životaschopný třicátník Mickey (šváb), od 15 let na ulici. Po nedávné bitce s dětským gangem je zřejmě hledaný a má vážné zranění na ruce. Šestnáctiletá Sian (beruška) se chtěla vzbouřit proti maloměšťáckému světu rodičů, utekla z domova, připojila se k Mickeymu a co nevidět mu porodí dítě. Jejím snem je provést revoluci pomocí umění. Nejzajímavější postavou je dvacetiletý autista Jonesy (tiplice). Má fenomenální paměť, numerické a kombinační schopnosti, avšak postrádá vyšší emoce a v běžném životě je ztracený. Jeho hlava je stroj se spoustou tlačítek, jen ta pro city nenašel. Jako malý se jednou vrátil ze školy a našel své rodiče a sourozence v garáži v nastartovaném autě (žlutém). Pohnutkou zřejmě byla smrt nejmladší dcery Ellie, do níž je Jonesy nějak zapletený - ale to jediné si nepamatuje. Mickey se ujal Jonesyho na ulici a našel v něm, kromě magnetu na problémy, zdatného přemožitele hracích automatů. Má vizi, že pokud Jonesyho protáhne přes Blackpool do Las Vegas, budou si moci založit novou budoucnost.

Do domu se vrací majitel, padesátník Richard (sklípkan). Výstřední samotář, profesí entomolog dospěl k závěru, že lidstvo spěje k sebezničení, vybavil se prostředky k přežití a vytvořil si jakýsi prosperovský ostrov na venkovské samotě odříznuté od světa silnicí. Chce, aby vetřelci odešli, ale ošetří Mickeyho zranění, nechá jej odpočinout a poté jej požádá, aby ze sklepa vynosil stovky otrávených krys. Zdržení umožní Richardovi lepší poznání s Jonesym a Sian. Richard si myslí, že Mickey oba zneužívá a marní jejich životy. V shakespearovské parafrázi jej přirovnává ke ztracené obludě, Kalibanovi. Chce, aby Jonesy zůstal a rozvíjel svůj talent. Jonesyho fascinuje Richardova sbírka konzervovaných čmeláků a včel (ty živé vymřely na syndrom rozpadu včelstev). Sám zná všechny druhy a chtěl by jako včely myslet a vyjadřovat se tancem, tedy vzorcem pohybů. Trápí jej otázka, proč jej rodiče nevzali s sebou. Odpověď hledá u žlutých aut, chce porozumět jejich řeči. Sleduje sekvence na silnici a její blízkost pro něj znamená naději. Navíc inteligentní Richard je mu bližší než neoblíbené automaty. Sian přemýšlí o budoucnosti a vidí možnost nového domova. Richard přijímá myšlenku, že by u něj všichni mohli zůstat. Ale Mickey trvá na pokračování podle plánu. Když napadne Richarda a zmlátí Jonesyho, který se jej zastal, nevědomky doplní skládačku zážitků. Jonesy se rozpomíná na okolnosti Elliiny smrti a nachází odpověď na svou otázku. V hlavě objevuje zastrčené tlačítko, poprvé se rozpláče a pláč jej symbolicky s Ellie a s rodinou spojí. Richard pochopí, že Jonesy zase jemu přinesl klíč ke spojení s lidstvem, že lidský život tkví ve společnosti. Chystá se odvézt Sian do porodnice. Připojuje se i Mickey. Podle Richarda možná do světa tam venku nezapadá, ale může jej napravit.

Autor hru vybavil množstvím zcela současných odkazů a je jeho záměrem scénář pro pozdější inscenace aktualizovat. Hlavním tématem je chování člověka v jeho životním prostředí v nejširším slova smyslu. Pracuje s volnou analogií na Shakespearovu Bouři a s ovzduším tajemna (záhadná havárie v bouřce, přehřívající se sklep plný krys, dům vydává zvláštní zvuky a je plný skrytých mechanismů, odolávajících zručnému Mickeymu, ale přístupných nešikovnému Jonesymu), jehož přenesení bude výzvou nejen z hlediska režie, ale i ztvárnění scény.

Hra měla přemiéru v Everyman Theatre v Liverpoolu v květnu 2009 (režie Matt Wilde).