Loneliness Of The Long Distance Runner

Alan Sillitoe, Roy Williams (Velká Británie)

THE LONELINESS OF THE LONG DISTANCE RUNNER (OSAMĚLOST PŘESPOLNÍHO BĚŽCE)

11 m, 3 ž

divadelní adaptace

Colinovi je 17 a právě se účastní přespolního běhu, jehož se kromě mladíků ze slušných rodin a soukromých škol (s vybraným chováním a nadrilovanými principy zdravé soutěživosti a smyslem pro fair play) účastní i on, chovanec pasťáku. Soustředí se na správné tempo, počítá, kolik soupeřů mu ještě zbývá předběhnout. Hlavou mu táhnou vzpomínky na rodiče, na vloupání do obchodu, za které se dostal do pasťáku, na rozhovory s ostatními chovanci, na přípravu na závod…

Otec se Colinovi snažil vštěpit, že spokojenosti a blahobytu člověk dosáhne jenom usilovnou poctivou prací. Přesto si toho v životě moc neužil a dosti brzo zemřel. To málo, co po něm zbylo, matka vmžiku rozházela se svým novým milencem, kterého Colin nemůže ani cítit. Radši se potlouká po venku se svým kámošem Jasem, totálním outsiderem. Najde si přítelkyni, ale vždycky je vlastně – zcela dobrovolně - sám.

Závod se pro něj vyvíjí slibně, mohl by vyhrát, ale vzepře se, nepotřebuje si vyběhat slušnou existenci výměnou za poslušnost a souhlas s příslušností ke stádu. Těsně před cílem, navzdory všemu a všem, závod vzdá.

Původní povídka rozhněvaného mladého muže Alana Sillitoea vyšla už v roce 1959 a za pár let ji následoval stejnojmenný film. Divadelní adaptace překlenuje uplynulých víc než padesát let a děj situuje do současnosti. Politické pozadí tvoří komentáře Davida Camerona o sociální zodpovědnosti a londýnské nepokoje v roce 2011. Aktualizace je nenásilná a funguje skvěle; každá doba má své nezařaditelné osamělé běžce.