Liebesruh

Jan Neumann (Německo)

LIEBESRUH (LÁSKY KLID)

5 m, 4 ž (lze zredukovat na 5 m, 3 ž)

Karl a Regina tvoří manželský pár nedlouho před penzí. Oproti očekávání, které navozuje titul hry, ovšem Jan Neumann nezobrazuje krizi středního věku, ale základní, nové a nečekané situace, které musíme přežít po tom, o čem jsme si mysleli, že nepřežijeme. Charakter neštěstí v Neumannově hře připomíná Almodóvarův film Mluv s ní či hru Sexuální neurózy našich rodičů švýcarského dramatika Lukase Bärfusse - obé spojuje postava fyzicky či mentálně postižené protagonistky namísto současných superhrdinů vylepšených značkovým oblečením a silikonem. Reginu postihne na dovolené u moře znenadání mozková příhoda, kterou sice přežije, ale její tělo zůstane trvale ochrnuté. Karl nese tento životní zvrat statečně, manželku v nemocnici poctivě navštěvuje, komunikuje s ní dle jejích omezených možností a připravuje se na její návrat domů. Během toho ovšem pomalu začíná podléhat nátlaku svého okolí. Ohleduplnost smíchaná s tvrdostí, nápomocný přístup vedoucí až k bezcitnosti, láskyplnost spojená s nesnesitelností, to je většinou výsledek „realistického pohledu" našich nejbližších, kteří nás při našich životních pohromách sledují: sousedka, bratr, prodavačka v naší každodenní samoobsluze, kolegové z práce. Reginina vůle téměř zmizela ze světa vinou omezených možností její komunikace s okolím, a tím lépe se prosazuje vůle a představa dobra bližního v pojetí ostatních. Karl se tedy postupně nechá přesvědčit, že Regina se stala problémem jeho života, a tak se ho nakonec zbaví tím, že ji uškrtí. Za svůj čin je potrestán kaucí a závislostí na prášcích. Hra je zakončena ironickým monologem Sousedky, která vypočítává nekonečnou řadu svých zvířecích domácích mazlíčků tvořící historii jejích lásek k němé tváři. I život může být takovou němou tváří: nabízí tolik „kdyby" a tolik „variant", až z něho při troše nepozornosti může zůstat jen děsivé prázdno.