Letzte Menschen

Oliver Bukowski (Německo)

LETZTE MENSCHEN (POSLEDNÍ LIDÉ)

4 m, 2 ž

Tom Schildhauer a jeho bojovná rodina chtějí společnost „bez těch nahoře a dole, bez vůdců a vedených“. Schildhauer, stárnoucí revoluční vůdce, který téměř zemřel po výstřelu do hlavy, se musí pracně znovu učit chodit a psát a konečně se mu vede líp. Na jedné z prvních procházek po útoku jde do vězení navštívit člověka, jenž ho málem zastřelil. Chce od Bachlera zjistit, jaké měl k tehdejšímu útoku pohnutky. Bachler však nechce z pravdou ven, což Schildhauera nejprve frustruje a znovu a znovu řeší, proč to Bachler udělal. Mezitím revoluční protest pokračuje – pro jeho ženu Karen, dceru Fari a jeho kamaráda Hermanna, přidává se i nová tvář, Sascha. Schildhauerovo zranění mnohé změnilo, avšak on sám zůstává nekompromisní, dokonce odmítne finančně dotované ocenění za občanskou odvahu, protože se nenechá koupit.

Hra analyzuje, jak daleko může jít člověk v boji „o dobrou věc“. S odkazem na Nietzscheho dílo Tak pravil Zarathustra a na jeho myšlenku posledních lidí se řeší otázka, za jakou cenu je možná občanská rovnost.

Hra byla uvedena nejprve v květnu 2016 na přehlídce Ruhrfestspiele Recklinghausen, v koprodukci s Zimmertheater Tübingen, kde byla uvedena na podzim 2016.