Leto, kotorogo my ně viděli vovsje

Jurij Klavdijev

LETO, KOTOROGO MY NĚ VIDĚLI VOVSJE (Léto, které jsme vůbec neviděli)

1 m, 1 dívka, 3 kluci

Stařík, bývalý komunista, nyní bezdomovec, vytáhne ze sklepa zfetovaného čtrnáctiletého kluka, vezme ho k sobě a začne ho zaučovat do své teorie, která míchá komunistickou ideologii a prapodivnou symboliku smrti. Stařík hledá těla sebevrahů, která pak rituálně rozřezává. Podle jeho teorie je podmínkou pro život „pamatovat si své poslední léto". Protože ten, kdo si nepamatuje léto, je ztracenec, člověk, který pouze „vycpává prostor", protože ztratil schopnost rozlišovat. Paradox nastane, když kluk svého učitele zabije, protože pochopí, že stařík sám porušuje vlastní teorii. Vzápětí se vrací mezi své kamarády a zabije kluka, který ho před rokem v tom sklepě nechal a utekl. Podle staříkovy teorie vychází, že je tento kluk také pouhý balast. V závěru však mladík zjistí, že i on sám tuto teorii porušil, a proto musí nakonec zlikvidovat i sebe.