Kříž

K zajímavým příspěvkům do soutěže Nadace Alfréda Radoka patřila i hra našeho klienta, prozaika a scénáristy Stanislava Vávry. M.Reslová ji charakterizovala ve svém článku jako "pokus o reminiscenci padesátých let z pohledu roku 1990. Obě časové roviny se prolínají, často ve velmi krátkých střizích. Na scéně lavička někde v lázních a kříž. Na lavičce se sejdou: Passifloris, bývalý politický vězeň, Talaris, bývalý soudce a Fiducius, bývalý vyšetřovatel. Talaris a Fiducius kdysi poslali Passiflora do vězení a posléze se tam s ním, ovšem na nesrovnatelně kratší dobu než on, ocitli na společné cele. Zatímco on se teď po letech užírá zmarněným životem a pátráním po příčině osudu, který připravil o život i jeho ženu, oni prožívají slunné "rehabilitované" stáří. Žádnou vinu si nepřipouštějí. Otázka hry se koncentruje do Passiflorovy repliky: "Chci najít odpověď na to čím jsem se provinil. Kde se vzalo tolik nenávisti, tolik zla. A proč právě já? Proč já se trápím pro smrt, kterou jsem nezavinil, proč vy dva jste spokojení a zdraví. Proč svědomí trápí mne a ne vás? - Proč si musím přát, aby se vám dostalo odplaty, zatímco bych se měl modlit, aby se vám dostalo odpuštění" ". Smrti vězňovy ženy se v závěru dostane paradoxního vysvětlení. K silným scénám morality patří vedle ukázek vyšetřovacích metod i retrospektiva závalu v uranovém dole, kterým příběh tří typů dnešní nejstarší generace kulminuje.