Krev

Sergi Belbel (Španělsko)

KREV (LA SANG)

ze španělštiny přeložily Gabriela Ledererová a Jaroslava Peprlová

5 m, 8 ž

Hra z roku 1998 patří mezi jeden z posledních Belbelových divadelních kusů, který byl inspirován únosem a smrtí španělského novináře Miguela Ángela Blanca.

Teroristická skupina unese ženu a po jejím vlivném muži požaduje výkupné. Záměr únosců je však ve skutečnosti zcela jiný a nijak nesouvisí s výkupným. Příběh se odehrává v pěti dějstvích, v jejichž průběhu jsme svědky postupné amputace jednotlivých částí těla vězněné ženy. Tyto skutky v prvním plánu znázorňují hrůznost a krutost samotné události, ale především metaforizují kritiku zkorumpovaného společenského a politického systému ve Španělsku, kterou lze snadno přenést i jinam.

Hlavní hrdinkou je mladá žena, která se i přes nepřízeň osudu snaží zachovat klid a rozumně uvažovat. U dalších postav jde o určité rozdvojení a autor nechává na divákovi, zda bude považovat teroristy z prvního dějství za identické s postavami z dalších dějství, či nikoli. (V úvodu hry však autor poznamenává, že by tyto postavy měli hrát stejní herci.) Všechny ženy jsou v této hře na rozdíl od mužů vykresleny jako silné osobnosti, které jsou si vědomy zbytečnosti tragické smrti. Postava dívky sirotka, o níž únosci pečují, představuje patologickou osobnost žijící v zajetí okolností kruté společenské reality.

Belbel nezaujímá kritický postoj ani neodsuzuje, jen popisuje. Pro tuto hru je příznačná obratná práce s divadelním jazykem, který je prostý, strohý a výstižný. Belbel si hraje se zvukem slov, jejich opakováním, rytmem a strukturou vět. Jeho text je na vysoké stylistické úrovni. Prostřednictvím kontrastů vnáší do hry sarkastický humor, hraničící s absurdnem a krutostí.