Kos (Blackbird)

KOS / DROZD (Blackbird)

1 m, 1 ž

Blackbird je velmi zřetelný, emocionálně sugestivní text. Zachycuje konfrontaci dvojice – Ray (téměř šedesátník) a Una (brzy třicátnice). Una bez pozvání přichází do místa Rayova pracoviště a vytrhne ho z jeho povinností. Zatímco kdesi ve vedlejších místnostech probíhá jakási porada, Ray a Una se v zaměstnanecké kuchyňce plné poházených zbytků od oběda vracejí do minulosti.

Když Uně bylo dvanáct, seznámili se na zahradní slavnosti, Ray a Unina rodina byli sousedé. Dívka se do staršího muže bezhlavě zamilovala, ovšem totéž potkalo i jeho. Po důvěrnostech za keři v parku se rozhodli utéct spolu do Holandska. Těsně před plánovaným odjezdem se spolu vyspali, ke spokojenosti obou, a nešťastná shoda okolností způsobila, že se sobě v cizím městě ztratili. Pravda o jejich vztahu vyšla najevo, Ray dostal desetiletý trest. Nikdy už se neviděli a ztratili kontakt, nevěděli, jaká je druhá část příběhu, co tehdy k sobě cítili. Ray dlouho odmítá Unu vůbec vyslechnout, ale působením vzpomínek znovu vše prožije. Unu, ačkoli byla dítě, miloval a obdivoval z důvodů, které jsou obvyklé v lásce k naprosto dospělým ženám. A Una ho nezatratila, i když měla víc než dost důvodů myslet si, že ji pouze použil a utekl. Vzájemné odcizení přišlo až po tom, kdy byli donuceni litovat svých činů. Una se stala tou, na kterou si ukazují na ulici, a poznamená je stále, Ray si odpykal trest, přestěhoval se, změnil jméno a začal nový život, několik let žije šťastně s o rok starší ženou. Una, která stále ještě neuzavřela starý příběh, chce vidět Rayovu ženu a vše jí říct, i detaily, které nezná. Do místnosti vstoupí dvanáctiletá dívka, která hledá „otce“. Ray odstrčí Unu a odchází se svou nevlastní dcerou za ženou, která ho čeká před kanceláří.

Harrower cestu přirozenosti (čistého citu, i když v kategorii trestného činu) a cestu společenských norem (trest za zneužití, diktatura kárajících rodičů, psychiatrů a dalších, kteří Uně ošklivili její činy) nestaví do protikladu. Nevyhrocuje svůj názor, nesděluje tezi, ale nabádá, abychom byli vnímaví, nesoudili rychle a zamýšleli se nad platností společenských stereotypů.

Hru u nás poprvé uvedlo Národní divadlo na komorní scéně Kolowrat v březnu 2010.