Knives in Hens

David Harrower

KNIVES IN HENS (Nože ve slepicích)

2 muži, 1 žena

Magická hra Knives in Hens Davida Harrowera je vystavěna na půdorysu lidové balady. Vesnický oráč William se ožení s Mladou ženou, ale příliš si nerozumějí. Oráč miluje své koně a s nimi tráví čas, žena je osamělá. Oráč pošle ženu k mlynáři s pšenicí, přitom ji nabádá, jak má mlynáře, o kterém se říká, že zabil svou ženu i dítě, správně nenávidět. Žena se skutečně snaží, ale jde to těžko, protože mužovo líčení se rozchází se skutečností. Umlít pět pytlů však trvá dlouho, a tak žena, znepokojena mlynářovými řečmi, uteče domů, aby nemusela poslouchat zneklidňující pravdy. Tento útěk je patrně v nepsaných zákonech vesnické komunity považován za hanbu, a tak ji muž donutí, aby se do mlýna pro mouku vrátila. Mlynář je vzdělaný člověk, čte knihy a píše perem. Také ženu vyprovokuje, aby psala perem, přičemž jí zůstanou na prstech skvrny od inkoustu. Když se vrátí, myslí si, že jsou to čáry, ale ukáže se, že tyto čáry lze smýt vodou. Usne vedle svého muže, ale probudí ji těžké sny. Postel vedle ní je prázdná. Vyjde ven a slyší, jak její muž souloží ve stáji s děvečkou z vesnice. Zprvu si myslí, že jsou to mlynářovy čáry, a běží k němu. Zůstane tam celou noc a celý den. Pak se vrátí, muži řekne, že se byla modlit někde na tom nejvzdálenějším poli. Další den je slavnost valení nového mlýnského kamene ke mlýnu. Také Mladá žena se svým Oráčem se účastní. On valí kámen, ona povzbuzuje. Když kámen dovalí ke mlýnu, nedá si mlynář starý kámen rozbít, jak je zvykem, ale nechá ho odvalit ke kůlně. Pijí s oráčem. Oráč odejde na záchod v kůlně a Mladá žena s mlynářem na něho povalí mlýnský kámen. Žena odrodí hříbě a Mlynář odchází do města, kde jsou samí vzdělaní lidé a kde nebude člověkem na okraji, nenáviděným za to, že ubírá lidem z mouky, kterou u něj melou.

Příběh hry přirozeně nesděluje nic podstatného o jejích kvalitách. Jde o hru poetickou, magickou, ve které je hlavním hrdinou slovo a jeho síla, spolu se silou jakéhosi původního, ještě nerozmělněného a neponičeného života. Jazyk má skutečně sílu vynutit, evokovat, prožívat, určovat.. Každé slovo jako by rodilo nové možnosti, každé slovo jakoby bylo nabité životem. Rozhodně se jedná o jeden z nejpozoruhodnějších dramatických básnických textů, které vznikly hned na počátku současného "boomu" britské dramatiky.