Klíčovou dírkou

Joe Orton (Velká Británie)

KLÍČOVOU DÍRKOU (WHAT THE BUTLER SAW)

přeložil Michael Žantovský

4 m, 2 ž

komedie

Na začátku je pracovní pohovor mezi psychiatrem doktorem Prenticem a kandidátkou na pozici asistentky, slečnou Barcleyovou. On se tváří profesionálně a ona cudně, ale když se objeví paní Prenticová, je žadatelka o místo už téměř nahá. Doktor se svoje svůdnické manévry snaží zamaskovat, slečnu Barcleyovou ukryje a později v mužském převleku vydává za hotelového zřízence. Skutečný hotelový zřízenec Nicholas Beckett, milenec paní Prenticové, se též do děje vmíchá, ale většinou převlečený za ženu. Proces demaskování popohání doktor Rance, který na klinice doktora Prentice provádí inspekci, a poté i ruka zákona seržant Match.

Po značné konzumaci alkoholu dojde i na střelbu a střelná zranění, ale happy end přesto přijde. Podle šperku se zjistí, že kandidátka na asistentku a hotelový zřízenec jsou 1) sourozenci, 2) ztracené zapřené děti paní Prenticové (což tedy znamená, že madam měla poměr s vlastním synem), 3) a jejich dosud neznámým otcem je sám doktor Prentice, který se kdysi při výpadku proudu dopustil znásilnění neznámé ženy ve skříni hotelového pokoje. Zavládne radost a smír a vše zlé je zapomenuto, jak jinak.

Joe Orton měl povahu provokatéra a sarkasty a obojí vložil do svých divadelních textů. A ačkoli se od 60. let 20. století, kdy v poměrně rychlém sledu vznikly všechny jeho hry (než ho v pětatřiceti letech zavraždil jeho žárlivý přítel), mravy o dost uvolnily a dnešní divák snese o dost víc, jeho díla se stále drží v repertoáru divadel v rodné Británii i jinde ve světě, stejně tak i u nás. Orton stále baví: bravurou dialogu, permanentním „kompromitováním“ postav (buď odhaluje jejich pokrytectví nebo tupost), fraškovitostí situací (záměny a převleky) a rychlým spádem děje.