Kis Október

Ladislav Smoljak

MALÝ ŘÍJEN

7 m, 1 ž

Autor použil metodu mystifikace, proslavenou v Divadle Járy Cimrmana, k prezentaci skutečných převratných dějinných událostí. Hra se odehrává v době první světové války v cele rakouské věznice. V ní se scházejí vězeň Babinský (historická postava), odbojní čeští politici Kramář a Švehla, špiónka Mata-Hari, V. I. Lenin, Naděžda Krupská a Slovák Juraj Slovák. Asistuje jim dozorce Steinbach.

Babinský je ve vězení již řadu let za bezpočet vražd a jeho repliky jsou srdnatě vulgární v kontrastu s diplomatickou mluvou politiků - umírněnějšího Kramáře a radikálnějšího Rašína, který se dokonce kvůli potyčce s bachařem Steinbachem dostane na samotku. Špiónka Mata-Hari je rozpustilá neformální tanečnice a jakoby mimochodem zjišťuje a vyzrazuje přísně tajné informace. Je to jediný skutečný erotický element celé hry.

Celu používají jako přestupní stanici na cestě ze Švýcarska Lenin s Krupskou - Lenin je představen jako demagog ochotný obětovat utrpení miliónů pro revoluční myšlenku, Naděžda Krupská jako jeho nekritická obdivovatelka, převlečená za muže, ovšem s nápadným poprsím.

Demokraté Kramář a Švehla Lenina kritizují za připravovanou krvavou revoluci. Domluvají se tajně s Babinským, zda by nezabil Lenina, ten však prozradí, že Lenin chtěl po něm, aby zabil je. Lenin s Krupskou však vězení opouštějí a odjíždějí dělat revoluci do Ruska. Kramář s Rašínem budou amnestováni. Zatím však vedou dialogy s novým spoluvězněm Jurajem Slovákem o problémech česko-slovenského soužití a úskalí společného, uměle vytvořeného státu.

V závěrečné scéně po deseti letech sedí Babinský v cele sám. Na návštěvu přichází již známý politik Kramář (první československý premiér) a oznamuje Babinskému, že některé postavy hry již za různých okolností zemřely. Skepticky komentuje výročí vzniku Československa. Hra má téměř happy end - Babinský bude zahradníkem v ženské věznici a po boku mu bude stát Naděžda Krupská, která se musí ve vězení skrývat před sovětskou zlovůlí.

Poprvé uvedeno v divadle Na Zábradlí v roce 1999.