Kafkovi

Agneta Pleijel(ová) (Švédsko)

KAFKOVI (SCHULZ GOES KAFKA)

přeložil Jonáš Thál

2 m, 1 ž

Hra má dvě dějství. První dějství je uvedeno prologem, v němž jedna ze tří hlavních postav, Jozefína Szelinská, vzpomíná na svého bývalého snoubence, spisovatele a umělce Bruna Schulze. Popisuje svůj komplikovaný vztah s ním, okolnosti jejich rozchodu a snaží se sama sobě zodpovědět otázku, kdo se rozešel s kým a proč.

První dějství se vrací zpět do doby před vypuknutím druhé světové války, do doby, kdy Jozefína a Bruno jsou stále spolu. Je noc a Schulz pracuje na doslovu k Jozefínině překladu Kafkova Procesu. Jozefína si jde lehnout, zatímco Schulz začne rozmlouvat s neviditelným Kafkou. Postava Kafky se vynořuje ze stínů a z monologu se stává dialog. Od samého počátku je zřejmé, že Kafkův „duch“ je produktem Schulzovy imaginace (Schulz a Kafka se ve skutečnosti nikdy osobně nesetkali). Oba spisovatele spojuje rozporuplný vztah k židovství, v němž byli oba vychováni. Kafka se zpočátku jeví jako Schulzův vnitřní hlas, jako chiméra, která pouze klade otázky. Vyptává se Schulze na úlohu židovství v jeho životě, na vztah s katoličkou Jozefínou. Kafkova silueta však vystupuje ze stínu, a čím více ji vidíme, tím více odhaluje o svém vlastním životě. Kafka vypráví o svém nešťastném vztahu se snoubenkou Felicí, o přísném otci, o smrti. Schulz čím dál více shledává, že se jeho osud Kafkovu podobá. Pomalu dochází k závěru, že stejně jako Kafkův a Felicin, ani jeho vztah s Jozefínou nemá nárok na přežití. Na konci prvního dějství se Kafkův zjev opět vytrácí, zatímco mezi Schulzem a Jozefínou dochází ke krizi, a hrozba války a okupace je čím dál hmatatelnější.

Druhé dějství se odehrává za druhé světové války a začíná Jozefíniným monologem, tentokrát v hamletovském duchu. Jozefína nahlas přemítá o strachu ze smrti a ztracené lásce.

Po krátkém prologu se hra přesouvá do Drohobyče roku 1942. Schulz zde vystupuje v otrhaných šatech a špinavý. Jeden z nacistických velitelů si Schulze vybral, aby dětský pokoj v jeho sídle vymaloval pohádkovými motivy. Opět přichází Kafka. Schulz Kafkovi objasňuje průběh nacistické okupace v Drohobyči; vypráví o tom, jak nacisté rozdělili město a všechny židy přesunuli do ghetta. Schulz vzpomíná na své přátele, již se stali obětí nacistické okupace.

Rozmluva Schulze a Kafky se po chvíli znova stáčí k bývalým snoubenkám a k nevyhnutelnosti rozchodu. Schulz oživuje své nejbolestnější vzpomínky a před publikem se opět zjevuje Jozefína, která se snaží Schulzovi vrátit jeho ztracenou sebedůvěru a naději, avšak marně. Schulze pohlcuje zoufalství a bezvýchodnost situace; Jozefína chce emigrovat před nacistickou hrozbou, zatímco Schulz si nedokáže představit život mimo rodnou Drohobyč. Když mu Jozefína nakonec otevírá náruč, je to další ze Schulzových halucinací. Jediným společníkem na cestě k jisté smrti je mu Kafkův přízrak.