Jumpy

April De Angelis (Velká Británie)

JUMPY (O RODIČÍCH A DĚTECH)

4 m, 5 ž

hořká komedie

Hořká komedie o vztahu rodičů a dětí ukazuje, že život se s námi nemazlí, ať už jsme v jakémkoli věku. Tato myšlenka je ovšem podána prostřednictvím originálního jazyka, zručně sestavených scén „ze života“, s humorným nadhledem, ale zároveň skepsí a chvílemi až šokující otevřeností.

Hilary se blíží padesátka. Žije ve stereotypu nepříliš fungujícího středostavovského manželství s Markem a s dosti nesnesitelnou patnáctiletou dcerou Tilly. I když je Hilary tolerantní žena a matka, je pro ni dost obtížné vyrovnávat se nejen se ztrátou ideálů (jako mladá byla přesvědčenou aktivistkou v mírovém hnutí a nyní vidí, že pro novou generaci je to už jen trochu směšná historie), ale i s dalšími problémy, které tento věk provázejí – pocit bezmoci ze stárnutí, ztráty zaměstnání, vychládajícího manželského vztahu i lákadla flirtu s mladým mužem. Lépe na tom nejsou ani její vrstevníci, ať už jde o jejího pohodlného a do ničeho se nevměšujícího manžela Marka, chlapů chtivé „nestárnoucí“ bezdětné přítelkyně, extravagantní herečky Francis, či sukničkáře Rolanda, který se rozvádí s ženou Beou a neustále si potvrzuje svou neodolatelnost lovením žen všeho věku. Ti všichni mají dost práce se sebou samými, a jejich potomci jim život rozhodně neusnadňují. Pro patnáctileté teenagery je představa o životě spojena s nikdy nekončící párty, příležitostným sexem, a nezbytnými vynálezy jako je facebook, internet či mobil. Na starší generaci pohlížejí velmi kriticky, hodnotí je až bezohledně, ale sami odmítají vzít odpovědnost za své životy. Zdá se, že ani těhotenství pro ně není žádný velký problém – mladičkou matku Lyndsey (kamarádku Tilly) dítě nijak neomezuje, hlídá matka, a ani Tilly své těhotenství se stejně starým Joshem příliš neřeší. I když mezi rodiči mladých se kvůli zkažené budoucnosti obou strhne hádka, situace se vyřeší sama - Tilliným mimovolným potratem. Hned poté se v domě objeví nový kluk Cam (neboť Tilly své sexuální, mnohdy značně hlasité, hrátky uskutečňuje hned za zdí rodičovské ložnice, a matka je ráda, že ji tak má pod dohledem). I když i v případě Cama jde spíše o náhodnou známost, stane se svým způsobem zlomem v jejím životě. Cam se totiž spustí s Hilary, čímž se Tilly samozřejmě cítí hluboce ponížena. Řeší to krátkodobým útěkem z domova, poté se na chvíli vrací, ale jen proto, aby odešla definitivně a začala vlastní život. O tomto jejím rozhodnutí se dozvídáme z poslední ložnicové scény Marka a Hilary, stejně jako teprve zde zjistíme, proč se hra v originále jmenuje Jumpy. Hilary Markovi vypráví o Tillyně rozhodnutí „stát se dospělou“ a společně s kamarády uskutečnit přechodový rituál – spálit na ohni symbol svého dětství. Pro Tilly tento symbol zastupuje plyšová opička Jumpy, bez které v dětství nemohla usnout.

April De Angelis (1960) spolupracuje s malými, mnohdy experimentálními scénami. V Royal Court Theatre (kde měla v říjnu 2011 premiéru Jumpy) už předtím společně s dalšími autorkami prezentovala hru Wild East, Catch. Mezi další její hry patří Calais (Paines Plough), Country (Southwark Playhouse), Playhouse Creatures (Haymarket Theatre), A Laughing Matter (Out of Joint theatre company)a adaptace Wuthering Heights (Birmingham Repertory Theatre).