Jehudit

Rostislav Křivánek

JÚDIT

10 m, 8 ž

Júdit je prvním opusem ze zamýšlené volné trilogie her se starozákonní tematikou. Au­tor Starý zákon chápe především jako komfortní supermarket příběhů - svou pozornost zaměřil na osudy velkých ženských hrdinek kodifikované verze i apokryfů. Bible jich nenabízí mnoho, zato velmi výrazných. Základní dějovou linku autor domýšlí, obo­hacuje a zaplétá. Jakkoli využívá atributy a specifika dané doby, celou svou myslí vězí cele v době přítomné, a tak jsou jeho biblické parafráze vlastně příběhy zcela sou­časnými.

Júdit je tragédie, která nezakrývá vlivy antických dramat. Původní autorovou před­stavou bylo „bytové divadlo na strahovském stadiónu" - tedy subtilní komorní příběh sevřený mohutným rámcem. Proto také zvolená forma jakéhosi „oratoria pro činoherce", proto také takový důraz na funkci hudební složky díla. Hudba Vladimíra Franze je tu nejen doplňkem textu, je vedle textu druhým základním stavebním kamenem dramatu.

Příběh Júdit, jak jej předestírá Kniha apokryfů, je pouze základním východiskem příbě­hu ženy - legendy, která svým činem zachránila město. Známé prvky jejího příběhu ožívají v retrospektivních pasážích, neboť děj dramatu je posunut do doby pozdější a prvotně řeší otázku - co se vlastně stalo s touto davem tak oslavovanou ženou po jejím návratu do města? Autor Júdit nachází v horské chatrči, kam uprchla před agresivitou slávy, před pouty vlivu a moci a především - sama před sebou. Júdit tu žije léta, v pustině, zcela sama. Tlak samoty nechal do opuštěné chatrče vrůst mladou, plnokrevnou bytost - mladou Júdit, zhmotnělé alter ego Júditino. Nekonečné debaty těchto dvou Júdit, neustálé bloudění v kruhu vzpomínek, pochybností a obhajob vlast­ních činů se postupně mění v nervózní soužití stáří a mladí. Teprve příchod mladíka z nedalekého města rozvalí život staré ženy a donutí ji vrátit se do vlastní budoucnosti, které se chtěla vyhnout. Město ji pohltí se vší dvojznačností davu, nechá ji zhoupnout na vlnách přízně i nenávisti, semele ji v žentouru zájmů, vlivů a záměrů, přinutí ji za­ujmout postoj, aby ji nakonec použitou - neodvratně - zničilo.

Hra nabízí mimořádně vděčnou hereckou příležitost oběma představitelkám Júdit, při­čemž především „stará" Júdit je skutečně mnohovrstevnatou a pozoruhodnou po­stavou.

Júdit byla poprvé uvedena v Městském divadle Zlín a představitelka titulní role, Helena Čermáková, získala v roce 1999 za její ztvárnění cenu Thálie.

rk