In the Wake

Lisa Kron(ová) (USA)

IN THE WAKE (DŮSLEDKY)

1 m, 5 ž

Ellen žije v New Yorku, je jí něco přes třicet. V kariéře se jí daří, jejímu partnerovi Dannymu se nedá nic vytknout, tím méně nedostatek lásky a oddanosti. Jeho sestra Kayla, Ellenina nejlepší kamarádka, navíc se svou lesbickou manželkou bydlí ve stejném činžáku, takže jejich životní styl tak trochu připomíná komunitní pospolitost z Friends. Ellen má vlastně všechno. Jediné, co ji dráždí, je vývoj americké domácí politiky.

Poprvé Ellen a její přátele zastihneme během společné oslavy Dne díkůvzdání v roce 2000, během kterého sledují televizní zpravodajství o výsledcích památných prezidentských voleb, ve kterých - přes mnohá zpochybňování - zvítězil George W. Bush. Odsud autorka začíná viditelnou paralelu mezi Elleniným životem a osudy Ameriky v prvních deseti letech 21. století. Oblíbená Ellen, která srší humorem a výborně formuluje svoje kritické liberální názory, Ellen, která je tak cool, že sama odmítá přežitek sňatku, ale naopak podporuje okázalou svatbu svých lesbických kamarádek, kterou mají všichni rádi, která věří, že americká politika se dokáže vrátit na správnou cestu, najednou zcela vykolejí. Potká filmovou režisérku Amy a zamilují se do sebe. Danny to poměrně dlouho toleruje, ale když se Ellen po rozchodu s Amy nemůže vzchopit, nakonec se rozhodne jít svou vlastní cestou.

Spolu s těmito osobními událostmi sledujeme připomínky velkých politických událostí - pád Dvojčat a jeho následek, agresivní zahraniční politiku USA krytou sloganem boje proti terorismu. Ellen se snaží ukazovat, kde má Amerika svou slepou skvrnu, kvůli níž není schopná účinné sebereflexe, a přitom nevidí, kde je její vlastní problém. Kontrapunkt k energické, zdánlivě vstřícné a otevřené, ale ve skutečnosti sebestředné Ellen, tvoří její starší kamarádka Judy, která dobrovolně pracuje v Africe. K volbám nechodí a o Americe nemá žádné iluze. A především s Ellen nesdílí podstatu americké mentality, tedy že mít se dobře je výchozí i konečný stav věcí a životní nutnost. Momenty štěstí je podle ní třeba vybojovat a být za ně vděčný, pokud přijdou.

Ellen končí sama, hluboce ponořená do svého smutku, ale s pochopením, že proti slepým skvrnám v očích jiných je možné něco dělat, ale to nás nenaučí najít ty naše, a že i méně šťastná období jsou svého druhu darem, který je třeba přijmout a užít.