If I Were Born Again

Ferdinand Peroutka

KDYBYCH SE JEŠTĚ JEDNOU NARODIL

7 m, 2 ž

Komedie o muži, který se rozhoduje mezi dvěma ženami, vznikla v roce 1949, v době Peroutkova londýnského exilu. Původně ji psal pro jisté divadlo v Soho, později ji chtěl zpracovat Jiří Voskovec na muzikál.

„Hra začíná na začátku dvacátého století. Třetí jednání se odehrává v nebi. Čtvrté jednání líčí události asi za čtyřicet let po jednání prvním. Hra končí jednáním pátým - v pekle." Peroutka tu překvapivě lehkonohým perem konstruuje příběh na věčné téma vztahu muže a ženy: pod shawovsky duchaplnými postřehy a brilantními dialogy však tu a tam vytryskne pramínek temných vod - další důkaz o tom, že Ferdinand Peroutka byl muž velké životní moudrosti a tvůrčí odvahy.

Světovou premiéru hry uvedlo bratislavské Divadlo Astorka-Korzo´90 v dubnu 2005:

„(...) Voskovec vraj Peroutku v Amerike prehováral, aby z hry urobil muzikál, on však skôr uvažoval o filozofickejšom stvárnení žensko-mužského neba-pekla-raja. Možno je aj dobre, že sa tento zručný pozorovateľ neprepracoval k nejakej umelej téze, ale ponúkol nám ´iba´ vtipný záznam niekoľkých peripetií večného príbehu bez konca a rešenia. (...) Uvedenie tejto takmer zabudnutel a málo či vôbec nie hranej hry je dobrým dramaturgickým ťahom z viacerých dôvodov. Hra je predovšetkým pre režiséra Juraja Nvotu ako stvorená, v Astorke sa pre ňu našlo aj vhodné obsadenie. Dá sa navyše predpokladať, že vďaka svojej univerzálnosti si nájde aj svojho diváka. (...) Skôr než sa teda nabudúce narodíme, treba sa ísť pozrieť do Astorky na Peroutkove reinkarnačné pokusy, aby sme sa poučili na našej nepoučiteľnosti."

(Zuzana Uličianská: Nebo-peklo slabých aj silných, SME 4. 4. 2005)