Idioten

Lars von Trier (Dánsko)

IDIOTI (IDIOTERNE - IDIOTEN)

z němčiny přeložil Michal Kotrouš

německá dramatizace B. Kosminski a I. Brux

5 m, 6 ž

Film natočený podle zásad manifestu dogma 95 (film musí být natočen výhradně pomocí přírodních podmínek - žádná přidávaná hudba, předabování, bez umělého osvětlení a dokonce i bez úpravy in- a exteriérů). V rodinném domku na předměstí Kodaně žije skupinka intelektuálů, které spojuje zvláštní zábava: hrají si na idioty - různým způsobem mentálně postižené lidi, a záměrně tím provokují své okolí. Na procházce, v restauraci, v bazénu nebo na exkurzi v továrně... Není nakonec v každém z nás kousek idiota? Kde leží hranice mezi halasně proklamovaným chápáním problémů handicapovaných spoluobčanů a ochotou denně je vídat či žít v jejich blízkosti? Musíme se vůbec neustále přetvařovat a brát život smrtelně vážně? Vůdcovský Stoffer, "vznětlivý idiot", který celou hru vymyslel, postupně ztrácí schopnost udržet ostatní ve hře s předem danými pravidly. Krize nastává, když se jednotliví členové spolku mají předvést v rolích mentálně postižených osob před svými nejbližšími rodinami a spolupracovníky. Krutou zkoušku nakonec nejlépe zvládne záhadná "plačtivá idiotka" Karen, která se ke skupině připojila čirou náhodou a pro niž je čtrnáctidenní pobyt ve vile očistnou psychoterapií po přestálém životním traumatu. Mezi Stofferovy kolegy dále patří "opatrovnická idiotka" Susanne, která se o všechny "idioty" na veřejnosti stará, "váhavý idiot" Henrik, "dětinský idiot" Jeppe, lékař Ped, který hraje "idiota v pojízdném křesle", "bázlivá idiotka" Josephine, "zdrogovaný idiot" Axel, "blonďatá idiotka" Nana, "popudlivá idiotka" Katrine a "azylantský idiot" Miguel, který je idiotem mimo jiné proto, že touží po teplejších zemích, než je Dánsko. Ve filmu se objeví dvě kontroverzní scény, které jsou důležité pro pochopení hranice mezi filmovou fikcí a skutečností: skupinový sex "idiotů" a setkání se skupinou skutečně mentálně postižených lidí.

Německá dramatizace redukuje počet postav "idiotů" v radikálně a antiměšťácky experimentující komunitě na 4 páry a soustředí se na klíčové dějové situace filmu (restaurace, továrna, bazén, vila atd.) Jakousi hlavní postavou je Karen, která prošla těžkou životní zkouškou a v náručí skupiny, se kterou se seznámila náhodou v restauraci, hledá zapomnění a nový smysl života - sama se však do akcí moc nezapojuje. "Idiot je člověk budoucnosti" - tak zní heslo vůdce skupiny, Stoffera, který pomalu ztrácí kontakt s realitou. Když je skupina postavena před úkol dělat "idioty" i v rodinném kruhu a v zaměstnání, rozpadne se a každý se vrací do normálního života. Kromě Karen - ta se vrací k rodině a jako jediná si troufne hrát idiota i doma přesto, že ztratila jediné dítě.

Silná dramatizace byla uvedena v prosinci 2004 ve frankfurtském divadle v režii A. Kriegenburga. Česká premiéra proběhla v HaDivadle v lednu 2010.