Hysteria

Terry Johnson

HYSTERIE

4 muži, 7 žen

Terry Johnson, autor u nás dosud neznámý, bývá označován jako Stoppardův žák, jeho Hysterie však také svou kombinací "dobře napsané hry", francouzské frašky a zcela vážné sofistikované problematiky připomíná i Alana Bennetta a jeho u nás dobře známé Kafkovo brko. Zatímco ale v "Brku" je slavný hrdina chimérou, protagonistou Hysterie je skutečný Sigmund Freud, umírající na rakovinu v luxusním londýnském předměstí Hampstead v předvečer druhé světové války.

Uprostřed stavu blízkému halucinaci je Freud "přepaden" mladou ženou, která se dožaduje, aby ji analyzoval. Užívá k tomu všech možných i nemožných prostředků, vyhrožuje sebevraždou, kompromitací, striptýzem. Když Freud konečně svolí, po chvíli pochopí, že dívka mu nevypráví svůj příběh, ale demonstruje jeden slavný případ z praxe. Odmítne pokračovat, ale v tu chvíli se do děje zamíchají další postavy - Freudův domácí lékař a Salvador Dali (s nímž se Freud před svou smrtí skutečně v Londýně setkal). Oba přinášejí dílčí pohledy na Freudovu životní krizi (je známo, že spálil své poslední dílo) - a také dodávají frašce na bujnosti, když před nimi musí Freud ospravedlňovat přítomnost spoře oblečené dámy ve své koupelně. Neúprosná dívka se přece jen dostane k Freudově korespondenci, stopě, která vede k dokončení příběhu a rozuzlení Freudova problému. Předvedený klinický případ (hra nese podtitul Fragmenty z analýzy jedné obsesivní neurózy) byl anamnézou matky mladé ženy, někdejší Freudovy pacientky. Právě v průběhu jejího léčení došlo k zásadnímu obratu ve vývoji Freudovy teorie. Freud se vzdal myšlenky, že příčinou hysterie je presexuální šok (v případě hrdinčiny matky orální zneužití otcem v pěti letech) a konstruuje svou proslulou teorii o ženské nenávisti k penisu a závisti, pociťované vůči mužům, jako zdroji obsesívní neurózy. Téměř vyléčená Hrdinčina matka se po Freudově "konverzi" vrátila ke své sebenenávisti a o devět let později spáchala sebevraždu. Dědeček, významný vídeňský občan, pak v klidu dál zneužíval - tentokrát svou vnučku, tj. hrdinku hry.

Freud prchá před díčinými obviněními, ale v době náletu (v roce 1938 spíše prorockého než reálného) dochází k záhadným jevům: stěny jeho pokoje se rozestupují a na jeviště vbíhají nahé ženské postavy: Freudova dcera Matylda (nebyla sexuální přitažlivost, kterou k ní pociťoval jedním z důvodů "konverze"?) a jeho sestry, které zanechal v nacisty okupované Vídni a které se právě svlékají před plynovou komorou.

Nálet končí, přichází ráno: Freud kapituluje a přijímá svou první morfiovou injekci. Osamí a na dveře do zahrady už zase klepe ruka mladé dívky. Jeho nutkavá představba se znovu vrací: je jasné, že Freud ji bude muset prožívat, než jeho život skončí, ještě mnohokrát.

Hra se vyslovuje k v Británii často (ale nesměle i u nás) diskutovanému problému pohlavního zneužívání dětí rodiči, spojuje jej však s obecnějším tématem pátrání po dávném morálním selhání a jeho kořenech.