Hromadná vražedkyně a její přátelé

George Tabori

HROMADNÁ VRAŽEDKYNĚ A JEJÍ PŘÁTELÉ

Překlad: Petr Štědroň

Všechny tři hříčky mají společné téma: smrt a aktivní účast člověka na ní.

Exit

1ž, 1m

Pan Kropachek se dostavil do kanceláře slečny Schmerglové, která se zabývá poradenstvím - jak se co nejlépe sprovodit ze světa. Žádný ze způsobů ale zákazníkovi nevyhovuje. Svěří se se svým problémem: zjistil, že místo manželky sdílí lože s dvoumetrovou gorilou a ukazuje do kouta, že právě tam tu gorilu vidí. Slečna Kropachka vyhodí s tím, že si neváží smutku a vážné situace ostatních zákazníků. Nato z rohu vystoupí gorila a řekne tragicky: „Nikdo mě nemiluje."

Don v nebi

1ž, 2m

Benátky. Svůdník don John je starý, zpola slepý, zpola hluchý, společnost mu dělá jeho sluha Giuseppe. Rád by zemřel a už pro sebe nechal připravit hrob. Nevěří na nebe a tvrdí, že vše krásné se odehrálo jinde. Přichází k němu mladá prostitutka Amanda, v jejíž osobě se perverzita mísí s ostýchavostí a půvabem. Mimo jiné ovládá těsnopis a může tedy zapsat vlastní don Johnův vlastní nekrolog. Jeho monolog je skutečně silným místem textu. Don John popisuje prokletí svůdníka, který je otrokem svého těla a který není nikdy skutečně milován. Mluví o své celoživotní vyprahlosti a o jediném osudovém setkání: „Vystoupila ze svých kalhotek a dopustila, že jsem se vrátil tam, odkud jsem přišel." Beznaděj do hry vrátí závěrečná slova Amandy komentující jeho šťastnou vzpomínku: „Zákazník má vždycky pravdu."

Hromadná vražedkyně a její přátelé

1ž, 1m

V této hříčce o tom, kdo je vrah a jakou odpovědnost nese za své činy, se znovu vrací prvek nereálna. Navíc je text prodchnut smyslem pro humor a radostí z pestrého, mnohomluvného vyprávění. Místem děje je místnost s elektrickým křeslem. Starý bachař Tomachewski připravuje křeslo k výkonu funkce. Křeslo poskakuje a jinak dává najevo, že je šťastné. Jeho počínání komentuje jakýsi Hlas z reproduktoru, zřejmě patřící nějaké výše postavené osobě.

Přichází odsouzená delikventka a začíná publiku vyprávět, za co byla odsouzena, Tomaschewski jí pomáhá předehrávat osoby procházející příběhem. První vraždu spáchala jako dva a půl roku staré dítě na svém o půl roku mladším bratranci, který ji nejen rušil v četbě Goethovy studie Báseň i pravda, ale navíc na ni sváděl neexistující viny, takže se stala terčem trestů obou matek. Zadusila ho polštářem. Další byl přítel její sestry, který se rozhodl obdařit svou fyzickou náklonností i tehdy desetiletou delikventku. Po jednom dobrém kopanci padl do ohně. Další byla poněkud perverzní Gisella, která jí odloudila oba ctitele, nechala Delikventku znásilnit svým bratrem a nato spolykala prášky. Posledním byl starý muž, jehož snem bylo osvobodit zvířata v zoo. „Udělala jsem, za těchto okolností, to jediné možné. Vydala jsem ze sebe to nejlepší...Ne, nechtěl žádnou pomoc, chtěl něco jiného. Já jsem mu to nedala, protože jsem nevěděla, co to mělo být. Dokonce jsem nevěděla, že zemřel. Jsem vinna?" Následuje bachařův osvobozující výrok zní: Ne.