Homo sanctus

Jiří Homola
HOMO SANCTUS
6 m, 1 ž
hra o 11 obrazech

Děj se odehrává v časovém rozmezí od jara roku 1954 do zimy roku 1955 v papežských komnatách chrámu sv. Petra ve Vatikánu. Jeho protagonisté a základní události jsou založeny na pravdě. Za papežem Piem XII. stiženým těžkou gastritidou přijíždí švýcarský lékař Paul Niehans, aby ho léčil pomocí své „terapie živých buněk". Nenachází však muže nemocného pouze fyzicky, nýbrž i sužovaného chimérami druhé světové války, které se mu neustále vracejí a vystavují svědomí starého muže těžkým zkouškám.
Piův pontifikát je na pozadí této války dodnes velice sporným tématem, hra si však neklade za cíl pokračovat v nekonečných polemikách na téma viny či neviny papeže v tomto období. Má pouze demystifikovat osobu svatého otce jako takovou, ukázat jeho lidské stránky, které se nadají ukrýt ani pod pláštěm papežského úřadu. Toto je naznačeno již v samotném názvu hry, který v sobě a priori nese jistý rozpor: homo - člověk, sanctus - svatý. Právě osoba papeže je ovšem této paradoxní konfrontaci neustále vystavována a může tak logicky mnohdy působit až směšně.
Setkáváme se se starým mrzutým mužem, fanatikem hygieny, jenž je stižen klasickými symptomy stáří, ještě posílenými vážnou žaludeční chorobou. Jeho představitel by tudíž měl znázornit Pia především jako člověka zápasícího s běžnými neduhy odpovídajícími jeho pokročilému věku (únava, nevrlost, senilita apod.). Ani komičnost papežovy osoby nemůže být hře na škodu, jelikož je u osmasedmdesátiletého starce, jenž je nucen aktivně zastávat takto náročný úřad, zcela pochopitelná a namístě. Rozumně myslící divák sám jistě pochopí, že papež není synonymem pro osobu zcela bezchybnou, vzorovou, natož pak svatou.
Dalšími postavami jsou postarší bavorská jeptiška, Ježíš, lazebník a novináři. Hra se zúčastnila soutěže o Cenu Alfréda Radoka za rok 2008.