Half Life

John Mighton (Kanada)

HALF LIFE (ŽIVOT NAPŮL)

5 m, 5 ž

Hra o stárnutí a nezachytitelnosti plynoucího času – a také o vědeckém versus intuitivním pojetí života. V čekárně domova důchodců pro válečné veterány se setkávají Donald (45) a Anna (42). Donald sem chodí pravidelně za svou matkou Clarou, která ovdověla před půl rokem a trpí Alzheimerovou chorobou, vědec zabývající se vývojem umělé inteligence, rozvedený, úspěšný akademik, se o matku sám starat nemůže. To Anna sem svého otce Patricka teprve přivádí, je to notorický pijan a holkař, sám sobě nebezpečný. Prostřednictvím rozhovorů umělkyně Anny (která se živí navrhováním tapet a dlaždiček) a racionálního Donalda nahlížíme na život lidí ocitnuvších se právě v poločase života: bilancují, co je štěstí a úspěch, a zároveň se smutkem sledují poslední okamžiky života svých blízkých.

Patrick vnáší do poklidného stereotypu domova pro seniory nebývalý vzruch. Někdejší pracovník v tajných službách, matematik s temnou a nejasnou minulostí, který za války dekódoval šifry, se odmítá podřídit systému konečného zahnívání. Mezi ním a Clarou propukne milostný vztah – a čtenář se nedozví, jestli je to skutečně ozvuk někdejšího vzplanutí na počátku války, nebo ryzí fantazie a kouzlo momentálního okamžiku.

Donald se proti jejich sňatku vzepře a Patrick nakonec utíká. Je dopaden, internován ve druhém, „ostře střeženém“ patře, ke Claře se nicméně dostává – hra má otevřený, nostalgický konec.

Mezigenerační setkání i poslední chvíle života představují materiál pro hru spíše s vnitřním dramatem. Konflikt mezi představou a stávajícím životem, touha prožít život naplno i hledat štěstí (a nebo Boha, což je případ Reverenda Hilla), snaha přiznat stáří nárok na důstojnost i právo na radost do posledního konce (pokud je pravda, že někdejší láska Clary a Patricka zůstala vinou válečné situace nenaplněna, pak jednoduchou cestou nejde ani dnes, v čase míru, kdy jejímu bezproblémovému průběhu jako by v cestě stálo stáří obou milenců – už nejsou okolím považováni za „svéprávné“) činí z textu drama s velkou příležitostí pro dva starší herce.

Hra měla premiéru v torontském divadle Tarragon v únoru 2005, kde byla uvedena v koprodukci s divadelní společností Necessary Angel v režii Daniela Brookse.

John Mighton, dramatik a profesor matematiky, se narodil 2. 10. 1957 v Hamiltonu (provincie Ontario) v Kanadě. Začínal jako básník pod vlivem Sylvie Plathové. Před třicítkou podlehl kouzlu matematiky a v tomto oboru získal doktorát na Torontské univerzitě. Získal stipendium pro další výzkum; nyní je mimořádným profesorem na Torontské univerzitě. Zabývá se též teorií výuky matematiky pro děti a na toto téma i publikuje.

Dvakrát získal cenu Dory Mayor Moore: za hry Scientific Americans (Racionální Američané, prem. 1988,; a za A Short History of Night (Stručné dějiny noci, prem. 1989). Za druhou zmíněnou hru získal též cenu Chalmersovskou cenu (Chalmers Award). Napsal též hru Possible Worlds (Možné světy); hra byla později uvedena v Londýně a na filmové plátno ji roku 2000 převedl Robert Lepage. Mezi další jeho texty patří Body and Soul (Tělo a duše, prem. 1994), The Little Years (Krátké roky, prem. 1995).

Autor je řazen mezi nejvýznamnější současné kanadské dramatiky.