Guards at the Taj

Rajiv Joseph (USA)

GUARDS AT THE TAJ (STRÁŽCI TÁDŽ MAHÁLU)

2 m

Děj se odehrává v roce 1648 v indické Agře. Hlavními (a jedinými) postavami jsou Hamayun a Babur, členové císařské stráže. Budova Tádž Mahálu - pamětní hrobka Mumtáz Mahal, nejoblíbenější ženy islámského mughalského vladaře Šáha Džahána - byla po celou dobu stavby před závistivými zraky ostatních kryta důmyslnou zdí. Oba strážci teď očekávají úsvit, kdy se stavba odhalí veřejnosti.

V první scéně se Babur, optimistický chlapík s nezdolným temperamentem přerostlého puberťáka, jako vždy opozdí, a navíc v průběhu hlídky neustále porušuje mlčení, které musí císařská stráž dodržovat. To čím dál víc znervózňuje Humayuna, muže pevných zásad a přirozené důstojnosti. Dodržování pravidel, tedy především mlčet, nesklápět meč a zejména se neotáčet a neprohlížet si novostavbu, to jsou příkazy, které Humayun bere naprosto vážně. Navíc - za jejich porušení hrozí vážné tresty, včetně toho nejhoršího: udupání slonem.

Bez ohledu na svoji nelibost ohledně Baburova brblání nechává se Humayun do hovorů s ním zaplétat. Svižný, často až humorný dialog, je anachronicky napsaný - postavy hovoří moderním jazykem jako dva současní mladí muži. A právě Baburova živá imaginace, reflektovaná Humayunovými pokusy se hovorům vzepřít, žene děj v první scéně rytmicky vpřed - Baburovo fantazírování o hvězdách a o strojích, ve kterých k nim bude možné zalétnout, jeho lascivní narážky na touhu pracovat jako stráž v harému nebo snaha zahlédnou budovu ještě dřív, než bude odhalena.

Z lehkosti rozehraného dialogu se posléze začnou ozývat zlověstnější tóny. Humayun zaslechl fámy o tom, jak architekt stavby, slavný Ustad Isa, Šáha neslýchaně potupil - požádal ho o osobní laskavost, aby si těch na 20.000 dělníků, kteří přes dvacet let na stavbě chrámu dřeli, měli možnost stavbu při slavnostním odhalení osobně prohlédnout. Toto laskavé gesto bohužel zažehlo Šáhovu závistivost. Hlasem plným úžasu i zděšení Humayun sděluje Baburovi, že jako odplatu Šáh vydal nařízení takřka nepředstavitelné krutosti. Aby již nikdy nemohlo být nic takového postaveno, budou každému z dělníků useknuty ruce.

Následující scéna, která se odehrává ve sklepení smáčeném rudou tekutinou a připomínajícím žalář, potvrdí, že Šáh rozhodně nežertoval. Když se Humayun a Babur pozvolna a dezorientovaní probírají do nového dne, s hrůzou si uvědomují, že to byli právě oni, kdo musel krvavý ortel vykonat. Jejich reakce na proběhlou událost odhaluje, jak rozdílně nastavené myšlení mohou mít lidé, kteří žijí ve stejné, despoticky ovládané společnosti. Zatímco v Baburovi se líhne a probouzí duch rebelství a odboje, Humayun si nedokáže představit jinak ovládanou společnost, než takovou, ve které moc nad každým aspektem života a ba i smrtí je svěřena do rukou jediného člověka.

Autor Rajiv Joseph (v roce 2010 finalista Pulitzerovy ceny se hrou Bengal Tiger at the Baghdad Zoo) založil svoji hru na jedné z hrůzostrašných legend, které stavbu Tádž Mahálu opřádají. Události ve hře jsou tedy pouhá fikce - koneckonců šáhovo nařízení (bez ohledu na jeho krutost) by bylo těžko splnitelné. Vymyšlený příběh však nic neubírá na účinnosti hry. Provokativní otázky, které hra klade (např. ohledně síly přátelství, vnímání krásy, plnění povinností či ceny, kterou lidstvo platí z rozmaru mocných, i když výsledkem může být dílo přetrvávajících hodnot) činí z textu inscenaci, kterou stojí za to uvádět.

Hra byla uvedena v newyorském Linda Gorss Theatre v únoru 2015. V květnu 2016 získala významné ocenění Obie Award za nejlepší novou americkou hru.