geister sind auch nur menschen

Katja Brunner (Německo)

GEISTER SIND AUCH NUR MENSCHEN (DUCHOVÉ JSOU TAKY JENOM LIDI)

variabilní obsazení

Hra si bere na mušku vytěsňování starých a nemocných lidí z dnešní soutěživé společnosti. Dějištěm jsou domy pro seniory a podobná zařízení, z nichž mnohdy není cesty zpět. Autorka svůj text charakterizuje jako „promluvy bez budoucnosti“, a proto jsou tyto promluvy „svobodnější než různé jiné“. Tyto promluvy se neodehrávají před nemocničním lůžkem, nýbrž se zarývají do lůžek s exkrementy, strupy, hadičkami a kanylami, do lůžek zatracených. Odříznuti od reálného světa, v němž kdysi pobývali, popisují staří nemocní lidé střepy svého dobře zajištěného života – prožité stojí vedle promarněného, sny se mění v noční můry. Tělo postižené mrtvicí pociťuje jeho majitelka jako zapomenutou rukavici, jinému je kvůli sexuálnímu obtěžování dámského personálu vyhrožováno vyhazovem z ústavu. Hematomy způsobené dotyky pečujících rukou jsou považovány za známku náklonnosti. Z úst starých se line proud promluv, který nikdo neslyší. Nakonec získá přeci jen převahu rakovina a pacienti připoutaní k lůžku tiše naslouchají šelestu rostoucího nádoru, dokud jim nesklapnou čelisti…

Jedná se o text o blížící se smrti, o zasvěcení, jež je v podobných ústavech a zařízeních všudypřítomné. Nemohoucí přeci nemohou ohrožovat přičinlivost kapitalismu tam, venku - přesto zde vzniká drama, jež vrací umírající zpět do společnosti, která se je snaží vyčlenit.

Drsná hra o odvrácené straně naší blahobytné společnosti byla uvedena v květnu 2015 v Theater Luzern, v Německu pak v březnu 2017 v Schauspiel Leipzig.

Hra se v současnosti překládá.