Final Countdown

Saviana Stanescu (*1967 v Bukurešti, Rumunsko)

POČÍTÁNÍ POZPÁTKU (NUMARATOAREA INVERSA)

z rumunštiny přeložila Elisabeta Kučerová - Fiedlerová

2 m, 2 ž

Příběh mírně retardované Zozo se odehrává ve dvou časových rovinách. Nejprve se s ní setkáváme jako s pomatenou cestující ve vlaku, která předstírá, že je matkou novorozeného dítěte. Teprve později pochopíme, že za děcko vydává jenom zavinutý balón. Ukáže se, že to je její obsese, jezdit vlakem a popuzovat spolucestující, „spořádané občany". V průhledech do Zozina dětství se osvětlí příčina jejího bláznovství: vyrostla v rodině profesionální pohřební plačky a hrobníka. Citlivý a láskyplný vztah rodičů se dcery ovšem netýkal, vyrůstala odstrkována v morbidním světě plném smrti. Oba rodiče nakonec oslaví pětadvacetileté výročí společnou sebevraždou.

Zoze nevyjde ani osobní život: na samý závěr textu, těsně před tím, než se hra vrátí na počátek, se dozvídáme, že potratila a její tehdejší partner plod nepohřbil, ale spláchl do záchoda. Zozo nevěří ani v lásku (provozuje pouze zoufalý sex s průvodčím ve vlaku) ani v mateřství, proto si své nenarozené dítě projektuje do věci.

Autorka předepisuje zdvojování postav: jedna herečka hraje Matku i náhodnou Ženu v kupé, Spolucestujícího hraje stejný herec jako Otce, a Průvodčího tentýž jako Zozina partnera. Tím se relativizuje vina okolí a ještě více se utahuje smyčka rodinného a partnerského prokletí.