Farnsworth Invention

Aaron Sorkin (USA)

THE FARNSWORTH INVENTION (FARNSWORTHOVA VYNALÉZAVOST)

17 m, 5 ž

Hra, která vypráví o vynálezci prvního televizoru, se vrací do dob, kdy se možnost přenášet obraz vzduchem, stejně jako masmédia coby součást každé domácnosti, zdála pouze utopií v hlavách těch nejodvážnějších vizionářů. Sorkin proti sobě postavil dvě velké postavy historie tohoto vynálezu. Na jedné straně je Philo Farnsworth, vynálezce, jenž se se svým skromným týmem, skládajícím se z jeho sestry, švagra a dalších dvou pomocníků, pokouší vytvořit první funkční televizor. Na druhé straně země, společenského žebříčku i pomyslné barikády stojí David Sarnoff, mediální magnát, který financuje výzkum Vladimira Zworykina, ve snaze rozšířit svoje rozhlasové impérium.

Farnsworth je již velmi blízko zprovoznění prvního televizoru. Zbývá mu vyřešit poslední technický problém, aby se mohl vynález začít sériově vyrábět. Stejně blízko cíli je i Zworykin, kterému se nakonec, po konzultaci u Farnswortha, tudíž po menší (i když zcela oficiální) průmyslové špionáži, podaří sestavit první funkční televizor. I když Farnsworth vychází z boje jako poražený, zlomený alkoholik, kterému pracovní vytížení málem rozvrátilo rodinu, vítězí jeho nezlomný duch vynálezce. Poté co je televize „hotová", pouští se do výzkumu urychlování částic a štěpení atomů.

Hra pojednává o zlaté éře vynálezců - ne náhodou se Sarnoff a Farnsworthova žena Pem setkávají na pohřbu Thomase Edisona. Hra líčí veliké dobrodružství, kterým byla věda pro nadané mozky, jako byl právě Philo Farnsworth. Zároveň poodkrývá už zdaleka ne tak idylickou finanční stránku tohoto celého dobrodružství - úspěšným je zde naopak Sarnoff. I on se snaží zachovat svoje ideály. Tak jako Farnsworth věří ve spásnou moc vědy, věří Sarnoff ve výchovný a informativní potenciál nových médií. Je ale obchodník a musí dělat ústupky. I přes svoji snahu sloužit lidem a přes svůj heroický odpor proti reklamě ve vysílání působí oproti Farnsworthovi jako politik, jehož práce se bez určitých špinavostí neobejde.

Hra byla původně napsána jako filmový scénář, to může být důvodem velkého počtu postav, kterých je ve hře přes 30. V původní dramatizaci se tak všichni herci, kromě představitelů dvou hlavních rolí, objevují minimálně ve dvojroli. Střídání jednotlivých scén většinou probíhá pomocí zhasínání a rozsvěcování světel v jednotlivých místech jeviště. To dodává hře svižné tempo, které je navíc umocněno rychlými a důvtipnými dialogy. Postavy v Sorkinově hře většinou přesně vědí, co chtějí říct, a říkají to velmi obratně, trefně a s patřičnou dávkou patosu.