Entartete Kunst

Ingmar Villqist
Entartete Kunst (Entartete Kunst)
přeložil Jiří Vondráček
(počet účinkujících je variabilní)

Název hry Entartete Kunst (Zvrhlé umění) odkazuje k pojmu, který používali nacisté pro označení avantgardního umění v Evropě. V roce 1937 byla v Mnichově otevřena putovní výstava, na níž bylo uvedeno několik stovek obrazů, soch a knih, které nacisté považovali za „zdegenerované, rozmařilé, protiněmecké". Exponáty byly opatřeny výsměšnými komentáři, které měly učit společnost jaké umění má zavrhnout. Během čtyř let výstavu shlédly čtyři milióny Němců a Rakušanů.

Villqistova hra zaznamenává poslední den z více než týdenních výslechů, k nimž jsou předvoláváni umělci. Provádějí je tři důstojníci vyslaní vojenským námořnictvem. Není to však hra o pronásledování umělecké avantgardy v nacistickém Německu. Entartete Kunst předkládá model takové společnosti, v níž je umělec považován za veřejného nepřítele. Historický a politický kontext je záměrně nejasný: není známo, kde se děj hry odehrává, ani kdo jsou její hlavní postavy - zda jsou to umělci, nebo jejich mučitelé. Dokonce i místnost, v níž vše probíhá, není jednoznačně určena: kromě typického kancelářského vybavení v ní stojí skříně s biologickými preparáty a stoly s lékařskými nástroji. Ze starého magnetofonu se line jazz. Důstojníci pokládají vyslýchaným umělcům jen jedinou otázku: proč? Proč ten který z nich píše, maluje, hraje. Nikdo z nich na tuto otázku neodpovídá. Ve hře se přitom ani jednou neobjeví slovo „umění" - jako by vůbec nikdy neexistovalo. Nemluví se o literatuře, ale o slovech, nehovoří se o malířství a sochařství, ale o obrazech a předmětech, není tu řeč o hudbě, nýbrž o zvucích. Současně s výslechy probíhá na ulici velká přehlídka, jejíž ohlasy doléhají zvenčí oknem. Toto je jediná alternativa ke „zdegenerovanému umění". Výslechová místnost z Villqistovy hry je metaforickým očistcem umělců jakékoliv epochy. Nikdo zde nikoho nebije ani nikoho nestřílí do týlu. Údery padají v jiné rovině. Zde vyslýchaní jsou umýváni, stříháni, holeni a jsou jim stříhány nehty. Čistí, vymydlení a s otupenými smysly jsou posíláni zpět do společnosti, aby byli po roce opět předvoláni k zákroku, po kterém většinou přestávají být umělci.

jv