Einige Nachrichten an das All

Wolfram Lotz (Německo)

PÁR VZKAZŮ VEŠKERENSTVU (EINIGE NACHRICHTEN AN DAS ALL)

přeložil Michal Kotrouš

7 m, 3 ž, 1 herec s obrnou, 7 dětí (obsazení variabilní)

Beckettovská ironická hra o hledání smyslu života, o tom, že všichni jsem jenom postavy v nějaké divné divadelní hře. „Co je vlastně dějem hry?“ ptají se Lum a Purl Schweitzke, dvě malé zmrzačené postavy, které touží po nějakém úkolu, po nějakém důvodu, proč existovat. A tak se dohodnu, že budou mít dítě – pro něj už má cenu žít. Ovšem rychle zjistí, že nemohou svůj osud ovlivnit, protože je pevně vepsán do tohoto divadelního scénáře. Že by pomohl VV, vedoucí vývoje? Ten nabízí historickým osobnostem i postavám ze současnosti možnost vyslat pomocí aparatury své jednoslovné vzkazy veškerenstvu, zkratku své existence, jedno slovo, jeden život. Využije tuto možnost osamělý otec Klaus Alberts, který truchlí pro svou zemřelou dceru Hildu? A co vědec Rafinesque či politik Pofalla? Znovuzrozená Hilda, či zmrtvýchvstalý Heinrich von Kleist, který si konečně opravil svůj moped Simson?

Ti všichni jsou pouze protagonisty své vlastní bolesti a svých ztroskotání, jsou si vědomi neúprosných pravidel života – umírat se musí a veškerenstvo je jenom mohutná exploze. Lum a Purl Schweitzke čekají marně na své dítě, v divadelním scénáři pro něj není místo. Na štěstí zde také není místo, Purl Schweitzke se zadusí a nechává Luma v absurdní existenci osamoceného – von Kleist se stává hluboce zklamaným indiánem a mluví neznámým jazykem – co zbývá? „Svět v rozvalinách, hra v troskách“.

Autor se však nespokojuje s nějakým nihilistickým konstatováním. Text provokuje, je rozkládán na součástky a zase skládán, velkou roli hrají obsáhlé poznámky pod čarou, které ke konci textu převažují nad textem samotným a které nemají na první pohled s textem pranic společného. Je to velká výzva pro inscenátory, ponechat textu jeho atmosféru a kouzlo řeči. Autor sleduje divadlo zvenčí a podrobuje jeho klasická pravidla neúprosné zkoušce – na scéně musí být např. herec s obrnou, postižené děti atd. Vnější svět se v jeho hrách zrcadlí v množství střepů, vzniká tak působivá mozaika. Hledání smyslu života se stává absurdním filozofováním postav.

Autor psal původně poezii, za svoji první hru Der grosse Marsch (Velemarš, 2010, u nás HaDivadlo, 2013) získal cenu publika v rámci přehlídky nových německých textů Theattertreffen 2010 v Berlíně. Díky tomu napsal na zakázku hru Einige Nachrichten an das All (Pár vzkazů veškerenstvu, Nationaltheater Weimar, prem. únor 2011). Věhlas autorovi přinesla jeho hra Směšná temnota (Lächerliches Finsternis, 2014), jejíž inscenace ve vídeňském Burgteateru v režii D.D.Pařízka byla vyhlášena jako německojazyčná inscenace roku 2015. Vzápětí byla uvedena na dalších německojazyčných scénách (Meiningen, Köln, Salzburg, Jena...).

Hra Pár vzkazů veškerenstvu se dočkala české premiéry v červnu 2017 v pražském Studiu Hrdinů, s podporou Goethe-Institutu.