Dvanáct rozhněvaných mužů

Reginald Rose (USA)

DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ (TWELVE ANGRY MEN)

z angličtiny přeložil Ladislav Šenkyřík

13 m

dramatizace

Dvanáct porotců má jednomyslně rozhodnout o vině či nevině mladého muže, který je obviněn z vraždy svého otce. Porotci jsou průměrní Američané s obyčejnými zájmy a zaměstnáním. V průběžném hlasování jedenáct hlasuje za vinu, jenom porotce číslo 8, architekt Davis, je proti. Vyslovuje vážné výhrady k průběhu soudního jednání a kritizuje i způsob šetření celého případu....

Tento jediný člověk nehodlá poslat na elektrické křeslo člověka okamžitě po jednom hlasování a rozpoutá tím souboj slov, faktů, důkazů, ovlivňování a moralizování, ve kterém je sice důležité, jestli se mu podaří nebo nepodaří přesvědčit zbylých 11 mužů o možné nevinně, ale kde je hlavně zajímavé to, jakým způsobem se ke konečnému rozhodnutí v ohnivé diskuzi dopracují. S přibývajícími minutami je nahlodáváno přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem.

Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je divákovi úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na textu je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně.

Postavy 12 porotců doplňuje soudní sluha.

Autor přepracoval v roce 1977 původní text z roku 1955 zásadním způsobem směrem k modernějšímu výrazu - původní překlad původního textu od Bedřicha Bechera z roku 1962 je již zastaralý, nový vznikl podle přepracovaného textu v roce 2010. Filmová adaptace byla v roce 1957 nominována na Oscara (za zmínku stojí, že porotce číslo 11 hrál Jiří Voskovec) - dramatický příběh byl původně natočený jako televizní film, což ovlivnilo jeho výraz, jenž se zdánlivě vymyká filmové praxi, neboť se celý odehrává v průběhu devadesáti minut v uzavřené soudní síni.

(USA)

DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ (TWELVE ANGRY MEN)

13 m

dramatizace

Dvanáct porotců má jednomyslně rozhodnout o vině či nevině mladého muže, který je obviněn z vraždy svého otce. Porotci jsou průměrní Američané s obyčejnými zájmy a zaměstnáním. V průběžném hlasování jedenáct hlasuje za vinu, jenom porotce číslo 8, architekt Davis, je proti. Vyslovuje vážné výhrady k průběhu soudního jednání a kritizuje i způsob šetření celého případu....

Tento jediný člověk nehodlá poslat na elektrické křeslo člověka okamžitě po jednom hlasování a rozpoutá tím souboj slov, faktů, důkazů, ovlivňování a moralizování, ve kterém je sice důležité, jestli se mu podaří nebo nepodaří přesvědčit zbylých 11 mužů o možné nevinně, ale kde je hlavně zajímavé to, jakým způsobem se ke konečnému rozhodnutí v ohnivé diskuzi dopracují. S přibývajícími minutami je nahlodáváno přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem.

Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je divákovi úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na textu je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně.

Postavy 12 porotců doplňuje soudní sluha.

Autor přepracoval v roce 1977 původní text z roku 1955 zásadním způsobem směrem k modernějšímu výrazu - původní překlad původního textu od Bedřicha Bechera z roku 1962 je již zastaralý, nový vznikl podle přepracovaného textu v roce 2010. Filmová adaptace byla v roce 1957 nominována na Oscara (za zmínku stojí, že porotce číslo 11 hrál Jiří Voskovec) - dramatický příběh byl původně natočený jako televizní film, což ovlivnilo jeho výraz, jenž se zdánlivě vymyká filmové praxi, neboť se celý odehrává v průběhu devadesáti minut v uzavřené soudní síni.