Draussen tobt die Dunkelziffer

Kathrin Röggla (Rakousko)

DRAUßEN TOBT DIE DUNKELZIFFER (VENKU ŘÁDÍ TEMNÁ CIFRA)

7 - 10 m/ž

Obsazení hry, kterou tvoří jakési kabartní vstupy (1 regulátor, 3 poradci a 3 příslušníci, které si máme představit jako nejrůznější reprezentanty světa businnessu a financí, a dále automatická babička, automatický dědeček a lídr světového trhu) má varialbilní obsazení.

Svou hru přirovnává autorka v úvodní scénické poznámce k Rubikově kostce: jednotlivé scény spolu sice souvisejí, nicméně – a jak je u současné dramatiky zvykem – lze je libovolně přeskupovat, rozkládat a nově spojovat. Podobně se to má i s postavami; repliky jsou sice rozepsány jako jednotlivé dialogy či monology, většinou jsou však jejich mluvčí označováni abstraktními číslicemi od 1 do 3. V případě hry Venku řádí temná cifra se tedy formálně spíše než o divadelní hru jedná o dramaturgický materiál složený z odborných ekonomických analýz, mikrovyprávění, anekdot a fragmentárních dialogů či monologů, který je propojen hlavním a zcela zřetelným tématem, jímž je současná civilizační choroba zvaná peníze.

Autorka ji popisuje množstvím příkladů: střední třída postupně vymírající na ožebračování v důsledku ekonomických krizí a výhodných nabídek kreditních ústavů, závislost na nakupování, fóbie ze záplavy zboží a mrtvých předmětů mnohonásobně převyšující poptávku, strach z konkrétních čísel představujících částky nekonečně se na nás valících účtů, varující zadlužování domácností a absurdní perpetuum mobile peněžního toku: „Považujete za normální, že gambler opustí hernu, přepadne banku naproti a vrátí se s ukradenými penězi rovnou zpět do herny? A tam si zase stoupne k automatu a hraje dál, dokud ho nezatknou.“ Takových příkladů cituje autorka ve své hře celou řadu a jen jimi dokazuje aktuální situaci západní společnosti: již dávno neplatí optimistické a bezstarostné vize 90. let, jak je známe například ze slavné Ravenhillovy hry Shopping and Fucking. Právě naopak. Dnes se nacházíme v agonické fázi éry radosti z konzumu, a tak autorka ústy jednotlivých mluvčí hry varuje smyšlené dítko epochy kreditních karet: šťastný budeš, dokud nepochopíš, že všechno je jen otázka divoké honičky na dravou zvěř a kreditních karambolů. Vysoce ironizující přídech dodává hře parodie Kantovy etiky a čistého rozumu. Bankovní poradci jsou si vědomi, že lidu je konečně nutno vštípit „ekonomický rozum“. Jedině tak si totiž peníze udrží svou moc: „Při přepadení banky se chováme zcela nelogicky. Jako by to byly naše peníze. Ale nejsou, a navíc je mají pojištěné. Vypadá to, jako kdybychom se s penězi plně identifikovali.“

Jestliže autorka svou hrou nesmlouvavě odkrývá ohavnou morálku peněz, pak k ní logicky a neodlučně patří i příslušně pokřivená metafyzika. Venku řádí temná cifra, tak z ní titul hry, která reflektuje svět, v němž se vše přepočítává na peněžní hodnoty. Ty mohou představovat nesplacené účty za elektřinu, zablokované kreditní karty, ale i zlověstné metafyzično globalizované ekonomiky v podobě milionových záporných hodnot, které představují závratné sumy všech těch fiktivních pojištění, úvěrů, zisků, úroků atd. a hrozí nám všem za našimi dveřmi.

Hra vznikla a měla premiéru v roce 2005 na zakázku vídeňského Volkstheater v rámci červnových vídeňských Festwochen.

Hra je v současnosti překládána do češtiny.