Donkey's Years

Michael Frayn (Velká Británie)
DONKEY´S YEARS (OSLOVSKÁ LÉTA)
8 m, 1 ž

V poslední době dochází k znovuobjevování starých her. Stejné je to v případě frašky Michaela Frayna, která byla poprvé hrána před třiceti lety a dnes se na jeviště s úspěchem vrací. Hra se odehrává jedné noci v prostorách blíže neidentifikovaného britského univerzitního prostředí (pravděpodobně některá z prestižních univerzit jako Oxford či Cambridge), kam se sjíždějí po dvaceti letech někdejší absolventi, od nichž univerzita doufá získat finanční podporu. Všichni ti ctihodní pánové po čtyřicítce mají dobré společenské postavení - je mezi nimi ministr, vysoký důstojník či vážený chirurg, Přijeli po čtvrtstoletí, aby v koleji prožili společnou noc, jejímž hlavním cílem bude vzpomínat a společně se opíjet. Kromě těchto distinguovaných pánů se sem vetřel další z absolventů, bulvární novinář, který ovšem nikdy neměl privilegium vlastních pokojů. V době studia bydlel v podnájmu a zlatý život na koleji nikdy nezažil (například tajné erotické hrátky). Budiž řečeno, že děj setkání se odehrává v 70. letech 20. století, kdy ještě na britských univerzitách nestudovalo tolik dívek a jejich přítomnost na kolejích byla rozhodně nežádoucí. Takže jedna z hlavních zápletek hry se točí kolem Rosemary alias Lady Driver, manželky rektora univerzity, jež byla před těmi 25 lety erotickým symbolem pro většinu ze zúčastněných a která si po blíže nespecifikované aféře s Roddym (kterého tu všichni očekávají, ale nikdy nepřijede, a ani se nedozvíme, co se s ním vlastně stalo) vzala Harryho, pozdějšího rektora a zůstala tedy na univerzitě. Přestože je zde na domácí půdě, její noční přítomnost v prostorách koleje izolované od vnějšího světa je považována za nepřístojnou a všichni přítomní (každý zvlášť a každý jinak) se snaží tuto trapnou záležitost zamaskovat. Fraynova fraška si tuto bizarní situaci, noc, kdy opilí angličtí úředníci "puritáni" ztrácejí alespoň na chvíli svou image, vychutnává v břitkých dialozích, bláznivých honičkách po chodbách, schovávání za závěsem a za dveřmi, zdánlivé záměně osob, skrytých narážkách a náznacích, co bylo a co by mohlo být. Tato hra je převážně mužskou záležitostí, nicméně jediná ženská postava se stává záminkou pro spoustu komických situací. Nelze pominout také postavu starého anglického sluhy Birketta, který je zde vlastně už součástí inventáře a jehož "hlášky" jsou ukázkou typického anglického humoru, který máme všichni rádi.

Hra Michaela Frayna získala v roce 1976 Olivier Award, a na jaře 2006 se vrátila do divadla v londýnském West Endu v režii Jeremy Samse.

Hru překládá Klára Lidová.