Divadlo starých bláznů

Každý velký kumštýř je svým způsobem výjimečná solitérní osobnost. Najít s ním společnou řeč je občas obtížné, obzvlášť sejdou-li se tři stejně ješitné osobnosti.

Příběh o tom, že jenom ve spolupráci se může dílo zdařit. Jen když se lidé spojí, dokážou vzdorovat nepřízni osudu. Všichni divadelníci odcházejí po smrti do vyšší dimenze zvané Divadlo starých bláznů. Zde zasedá Velká Divadelní Prozřetelnost, kterou zastupuje Óbr rejža zvaný Slovutný. Ten má neomezenou moc a jen on rozhoduje o tom, zda duše postupuje dál do Světla nebo do Tmy. Světlo je

určeno noblesním a skromným hercům, zatímco Tma je pro šmíráky a šmírandy, tedy pro herce netalentované, jimž schází pokora, jsou sobečtí, samolibí, a se svým šmíráctvím poškozují dobré jméno Divadla. Za toto chování je Velká divadelní prozřetelnost odsuzuje k nejdelším trestům...

Na jevišti Divadla starých bláznů se po dlouhé době potkávají herci Yveta Mlžná s Robertem Krupským. Kdysi byli manželé, jenomže před pětatřiceti lety se rozešli, a v rozrušení se zapomněli rozvést. Nyní zjišťují, že se sice stále milují, ale nedokážou žít spolu, ani bez sebe. Zde se potkávají s dávným známým rejžou Janem Černým, jenž přijal pseudonym Konstantin Sergejevič po svém velkém vzoru, ruském režisérovi Stanislavským. Rejža jim sděluje, že jsou všichni po smrti, a ocitli se společně v Divadle starých bláznů jen proto, že byli Velkou Divadelní Prozřetelností označeni jako šmíráci, tedy špatní, samolibí a arogantní kumštýři.

Vysvobodit ze Tmy se mohou jedinou cestou – zinscenovat jakoukoli hru, kterou lidem udělají radost…